Nehnulo to s ní. Sliny pod jejíma nohama zatím vyhloubily Taxisův příkop pro luční koníky- amatéry (Kobylka luční, lat. Tettigonia viridissima), ona však nehybně stála a její pohled byl skelný. Zmohla se na jediný pohyb, přebrousila si ozubení na svých pažích (Karla napadlo, že by velmi dobře mohla zakázkově kosit trávu, třeba pro housenky motýlů) a znova ztuhla. Bude vskutku odjinud, napadlo jej a zkusil mravenštinu. Ani ta nic nezmohla, Karel nevěděl jak dál. Zakručelo mu v žaludku, tak Jarmilu obešel a šel na pozdní oběd. _____Ivan se dnešním dnem probudil. Cítil se celý ztuhlý a nevěděl, čím to je. Ano, bylo to tím, že obrostl chitinem (chitin, poly[ beta (1---> 4)- N- acetyl- D- glukosamin]). Tlačilo jej cosi na zádech a pod břichem a měl neodolatelnou touhu vyhrabat se na povrch. Neodolal. Zkusil to klasicky- nahrbit se, zavřít očka a zvednutím hlavy se probojovat o kousek vpřed. Ale zrada, nešlo to. Nemohl se vůbec skrčit a zvednout hlavu. Napadlo jej prozkoumat, co jej to vlastně tlačí. Myslel si, že jej obrostly kořínky jakési rostliny a ty jej tlačí pod břichem. Spočítal, že těch kořínků je šest a že s nimi přeci jen pohne. Hýbl s nimi několikrát a začalo mu svítat, že to kořeny nebudou a že ty hůlky budou patřit jemu. Taky objevil, že těmi pohyby si udělal pod sebou trochu místa. Začal hrabat systematicky a po vzápětí se octl v myší noře, do níž vnikaly paprsky světla; rázem zjistil, že vidí jinak, že už všechno není jen v černé. Šel za světlem a vylezl do trávy vedle brambořiště. Před očima uviděl další dvě hůlky, které se chvěly ve větrovi Petrovi a ten třes cítil. Jsou taky moje, řekl si chladně, zívl a protáhl se. Ejhle! Tím protahováním zvedl cosi na zádech! Tu kolem něj vzduchem profrčela masařka ( Moucha masařka, rod Musca ) a on pochopil, co to zvedl a k čemu to je. Přišla další Petrova výzva a Ivan zkusil poprvé vzlétnout. Větr Petr jej oslovil a vysvětlil vše potřebné. Zaškolený Ivan se zaradoval, zkusil pár lopingů( letecký přemet, z angl. loop [lu:p] smyčka) a letěl si prohlédnout, kde to bude žít. Přilákal jej odraz z oken skleníku, Petr jej fouknutím pobídl a on plachtil ostosedum. Vybavilo se mu, jak byl rychlý, ale pomalý, před svým dnešním probuzením, že porážel Sisi i Jožina. Dojatě přistál na hrušni, pod kterou jen jednou, dvakrát prohrál kvůli špatné snídani, a začal vzpomínat. Kde je těm dvěma konec, říkal si, že žijí, to nevěděl. Jeho jediná vzpomínka na Sisi byla, že se neustále chtěla státi matkou a mít kupu žížalátek, nové pařeniště coby byt a denně salát (Locika setá, hovorově Salát hlávkový, lat. Lactuca sativa) ke snídani, o Jožinových přáních neměl tušení ani pod zemí. Jednou Jožka cosi povídal o jakési zemi za velikánským rybníkem, kam by se jednou chtěl dostat, ale tam prý mluví jinak a tady se mu stejně líbí víc, zná své okolí a má kamarády. Ke skleníku to bylo několik lidských kroků, vzlétl znova a přistál u něj na oné fůře písku. _____Zahradník si zrovna nakládal kolečko, aby mohl odlehčit půdu česnekům (Česnek kuchyňský, lat. Allium sativum), kterých měl letos dva záhony. Ivan na něj hleděl jako na pohybující se kamení, víc pochopit nemohl. Viděl jej barevně, to ano, ale několikrát a nedokázal posoudit skutečnou velikost. Zahradník nakládal písek dál, naštěstí pro Karla z druhého konce hromady. Ivan, znalý letu, vyzkoušel pěší chůzi. Šla mu líp, než v oné myší noře, už věděl, jak se šesti nohama zacházet. Turistoval, nahlížel za každý trsík trávy, která na sebe nenechala dlouho čekat, potkával se s mravenci, kteří se na něj skrze velikost a zápach zrození neodvážili zaútočit, až náhle zakopl a překulil se do Karlovy pasti. Karlovi se v ten moment před očima odehrálo úplné zatmění Slunce; Ivan hrabal ve vzduchu nohama a hlava se mu motala. Karlovi se začal krátit dech, s takovým závalem nepočítal a odstranit jej, na to neměl sil. I déšť Karlovi nevadil, kroupy vždy vykutálel, zbylá voda odtekla důmyslnou kanalizační sítí a nic se mu nikdy nestalo, ale tohle… Karel už hekal, lapal po dechu, skoro by i nadával, ,Houstone, máme problém’, a Ivan pořád nic. Ten nakonec pozvedl krovky a protože byla past vydlabána v šikmém svahu, podařilo se mu převrátit na bok, jenže tak rychle, že se koulel dál a níž dolů po písečném svahu, jeho rychlost nabíhala pro něj do závratných výšin a on se jen modlil ke sv. ZLATÉMU SKARABEOVI o záchranu.
(strana 3) |