Ahoj Jarku,
asi se divíš proč ti píšu zrovna teď! Teď, když už jsem se neviděli přibližně půl roku!
Víš já tě měla doopravdy ráda, což se umě neobjevuje každý den. Já si od malinka stavěla chladnou, studenou, vysokou, cihlovou zeď. Před tebou bylo hodně kluků. Po tobě? Žádný! Ale to teď sem plést nebudu! Před tebou jsem se zamilovala do Petra. A on mi velice ublížil. Ale o tom teď také psát nechci. Jenže je fakt od něj se ta zeď dala do pohybu, začala se rozšiřovat, a když jsem poznala tebe, nezmizela, ani nezbourala! Zůstala a bránila se, abych nezažila další zklamání. Bohužel, ani tahle imaginární zeď nestihla zabránit tomu co se stalo! Nedokázala jsem se do tebe nezamilovat!
Pamatuješ si ještě jak to všechno začalo? Já bohužel ano. Na tebe, na tvou tvář, na tvé hnědě oči, nikdy NEZAPOMENU! Byl deštivý den, ještě si pamatuji, že byla neděle, protože si Verča chtěla zajít do Trafiky koupit gumičky, tehdy jsme se viděli poprvé! Já s Verčou jsme slyšely Biebox, který si dělal Ty. Otočily jsme se a jenom jsme se začaly smát, když na nás zařval tvůj kámoš Pepa. Pamatuješ? Ještě, teď si pamatuji celý ten rozhovor! „Holky, jdete dom?“ zeptal se. „Ne, pro gumičky.“ Tys mlčel. Byli jste od nás asi sedm metrů a Verča vám nerozuměla, šla tedy za vámi a povídala, já jsem si sundala kapuci a rozpustila vlasy pamatuješ? Určitě! Tehdy ses na mě ještě podíval. Hned potom jsi, ale zakřičel: „Tereza, jedině Tereza…“ Verča mě zavolala za vámi a já? Šla! Nikam jsem nespěchala. Nikdy jsem nikam nespěchala, do doby… Domluvili jsme se, že se sejdeme za dvacet minut v tom malém parčíku. S Verčou jsme skočily do Trafiky, která byla zavřená a vydaly jsme se zpátky. Za pár minut jste přišli vy dva. Já jsem si zapálila cigáro, Verča s Pepou mluvili. My dva? Nenápadně jsme se pozorovali! Najednou jsme se oba rozkecali a nějak jsem ti dala svůj řetízek a prstýnek, který sis pověsil na ten řetízek a já ti jej zapnula na krku, protože tobě ho zapnout nešlo. Potom jsem ti dala kytku za ucho, která ti nesmírně slušela! Domluvily jsme se na další den na šestou a ten den přijel Jožko, Verčin kluk, určitě se pamatuješ i na tohle. Ten den si mi dal svůj prstýnek, a to si asi robit neměl. Tím to všechno začalo.
Pak jsme se nějak nějakou dobu nevídali, buď nepřišel jeden či druhý, a tím jsem byla víc zničená, potom se ke mně dostalo, že mně tvoje holka chce zmlátit. Věděla jsem, že máš holku a sní malého Jarečka a mělo mi to dojít! Jednou to muselo přijít. Po tvém bratrovi jsem ti poslala prstýnek, tvoje holka mi je ukradená, ale došla mi jiná věc! Chovala jsem se jako milenka, která doufá, že se rozejdeš se svoji holkou kvůli mně! Ty jsi byl prý s ní kvůli Jarečkovi, ale kdo ví, jak to je! Potom si mě tolikrát pozdravoval, po mých známých. Pak mi, ale Verča nakukala, že si měl v sobě toulen, když Anetka zase, že ne. Tak nevím co z toho je pravda.
Jedno vím, vyhýbám se ti a přece se snažím tě potkat, vidět tě, pokecat s tebou. No nic, tohle si nikdy nepřečteš, protože tenhle dopis schovám a nikdy ho už nevytáhnu. Dostala jsem ze sebe bolest, která se ve mně hromadila a nepotřebuji, abys to věděl!
Sbohem Jájo
Měla jsem tě fakt ráda!!!
|