zeptala jsem se lišejníků na cestu ještě se mi nechtělo věřit vlastnímu rozumu změnil se vítr a přinesl novou tvář
jsem Róza - vlčice mám tesáky a čenich a postel co se za bezvětrných úplňků otáčí k severu trochu jsem se zatoulala když pelest ukázala špatným směrem opřely se mi cizí oči do zad i dlaně
jsem Róza a mám čtyři tlapy když se stříbrné vlasy spasitele prodírají lesem cizí štěňata mi chňapou po bocích
našla jsem smečku z větví a starých kravských kostí rozdrtila jsem co jsem měla počkala si na měsíční nevidomost močí a krví a slinou jsem dala sílu svalům pevnost kostem kostel pevností vesnici je krutá matka vlčáků dnes hladem v mrazu pošlo první štěně
a třikrát jsem se ptala zadávila ovci a dovlekla ji pod kořeny oltáře cos' mi to matko dala za požehnání jak hladovému studnu vlku pod kůží rodinu ideálních psů
schovávám ženskou duši ve slabinách smečka mi na ni přijít roztrhání neujdu ale do mých slabin už si psi netroufají žádný z nich nechce nakrmit ostatní a mladí vyrůstají plni jizev jak jsem se snažila nezranit
nepolevily mrazy a bylo zděšení po lůnech když třetí nezabřezlo
tolik zim uběhlo podél tlap že se řeka obrátila natruc prosincům
a psům je měsíc v novu
|