Zbloudilá, málo známá chut´
Přesvatý domov
Přesvaté domovy
Vidiny se ke mně sklánějí
vždy v množném čísle
cest vedoucích zpět
V zatáčce pod lesem
zvědavé zrcadlo
které tam kdysi dali
pitvoří obrazy
mé rozpačité kroky
asfaltovou zem
Vrostlé do krajiny
v náruči křivých břízek
je odsouzené mýlit se
jak marná udice
jak špatně nastavená tvář
v níž ryjí praskliny
rej věcí v pohybu
kreslený na šišato
Dýchám vzduch neskutečna
Mísí se do něj divný rmut
zbloudilá málo známá chut´
znamení pověrečná
Slunce se honí se stíny
ztrnuly hlasy ptáků
Prázdno je mezi květy
kde často nocovalo
zpoždění drobných včel
Pravda je v šlépějích
Čas tudy a ne dávno
Olbřími kroky šel
|