Bylo hezké jarní odpoledne a Amálka se s námi vydala do známého pražského divadla Na Vinohradech na představení OTHELO, na které jsme se všichni tři moc těšili. Nejenom, že tam hrálo množství známých a oblíbených herců v čele s panem Vladimírem Dlouhým, který, jak se později ukázalo exceloval v roli JAGA. Ten byl nosnou postavou celého příběhu a dobře ukazoval obraz společnosti jak vypadala před staletími, stejně jako dnes. Stejné propasti, stejné vrcholy jen oblečení a oslovení bylo jiné.
Abychom se mohli do divadla vůbec dostat, půjčili jsme si v půjčovně osobní automobil. Byl to OPEL CORSA, přesně ten vůz, kterým jsme v minulosti najeli během roka dvacet tisíc kilometrů a kterému se váží jak dobré, tak i špatné vzpomínky.
Naštěstí nás pohled na tento vůz, ani jízda v něm nijak nekazila náladu. Snad jen absence klimatizace, která by se v 32°C ve stínu docela hodila, nám trochu narušila naši pohodu. Divadlo, které jsme navštívili již několikrát opět zářilo energií a aurou na kterou jsme se tak těšili. Amálka jej poznala již na dálku a přes bříško bylo cítit že svýma malinkýma ručičkama v bříšku tleská. A to ještě neviděla divadlo uvnitř a hru, o které všichni ví, ale jen málokdo ji skutečně zná.
Celé představení pak tiše sledovala očima své maminky a na závěr se přidala k bouřlivému potlesku návštěvníků. Opětovně špičkové výkony všech herců dokázali vyvolat neutišitelný potlesk, který znovu a znovu vyvolával herce na podium.
OTHELO v pražském divadle však nebyl posledním divadelním představením, které měla Amálka možnost v bříšku shlédnout. Dalším bylo divadelní představení MASTER BUILDER, předního norského prozaika Peer Gynta. Možnost shlédnout toto představení jsme dostali při návštěvě Londýna o které jsem psal dříve. Věděli jsme o tomto jen 9 týdnů trvajícím představení již v Čechách, ale neznali jsme přesně náš časový plán, který se mohl v Anglii snadno změnit.
Moc jsme se těšili hlavně na představitele hlavní role. Tu totiž převzal Patrick Stuart, známý americký herec. Je to náš oblíbený herec, který již v řadě filmů a seriálů přesvědčil o svých uměleckých kvalitách. Jako kapitán vesmírné lodi Enterprise, procestoval mnoho vesmírů a pomohl svou moudrostí zachránit mnoho generací národů, a lidských osudů. Právě on byl velkým lákadlem pro nás i pro Amálku.
Ač jsme měli za sebou mnoho hodin nakupování, moc jsme se do divadla těšili. Přišli jsme i přes výpadky Metra včas a usadili se na svá místa. Amálka silou své vůle odsunovala návštěvníky a diváky, kteří si chtěli sednout před nás stranou, tak abychom s maminkou dobře viděli a povedlo se jí to. Měli jsme krásný výhled na jeviště a když po prvních 3 minutách vstoupil na jeviště pan Patrick Stuart, věděli jsme okamžitě, že jsme udělali dobře.
Krásný anglický jazyk se vinul a točil kolem našich uší a dialogy pronášené byly hudbou naší duši. Strhující příběh lásky, lásky a ještě větší lásky. Psychologie okamžiku i okamžik který dokázal změnit věčnost, to vše prolínalo se navzájem a i bez jediného tónu hudebních nástrojů bylo celé divadlo provoněno uměním, kterému se říká život.
Jen naše ruce, spojené na bříšku s těmi Amálčinými nám ukazovali kde jsme a my, my tři byli jsme opět šťastní proto abychom s čistou duší, s jednou jedinou zlatou aurou šli zpět do hotelu, tedy šli na večeři, kterou jsme zakončili krásný den v městě bez hranic, v městě Londýně.
|