poběžím se psy
za smečkou bílých zvířat
jež utekly ze snu
stavitele měst

budu se usmívat
do vydlabaných očí
přízraků
v rovinách ulic

olíznu i lžíci

propotím šest svých kůží
abych ztlumil hlas bubnů
jež pod údery cév
volají zpátky smrt

svou sedmou kůží
obléknu měsíc
aby se přestal třást

a vypnu mobil

a přesto nikdy
nikdy nezabloudím
v té správné mlze
v tom správném člověku
tam