Moc hezká, ta galantnost podmalována jménem Anastásie, převyprávěna nenuceným civilním jazykem, je umným koloritem. Báseň má klasický uzavřený tvar, a to zarámování s tím 3x nebo působí přesvědčivě obsahem, ale i zvukem. Moc chválím. Je to ten typ básně, která má lehkost a zpěvnost, atributy, které k poezii patří možná víc, nebo alespoň stejně, jako emocialita, která bez nich působí těžkopádně, a na které se zde příliš často zapomíná.

Zjištuji, že z nějaké příčiny mám vyčerpáno ...doporučení..., to je mi líto, tak alespoň 5 bodů. Mimochodem, jak ta doporučení fungují ?

Nejlepší jsou Busty, ale i Kardiologická a Reklamace  jsou básně, které musí zaujmout svou nevtíravou, sympaticky ledabylou  dynamikou a přitom nekompromisně nahazovanými myšlenkami. ten vzájemný kontrast básním prospívá.

Moderní statek vnímám jako rozporný text a snad i nezvládnutý, zatímco jeho první dvě třetiny mají onen sympaticky svěže nevtíravý ráz (až na sekyru od krve), v poslední třetině se tichy a krví dostává do výrazově příliš vážné polohy a stává se tak těžkopádný. 

šedé, Damika, zanzule, synthetic darknenss, touha, holger, Ondrej Kern

děkuju Vám za názory a ocenění.

Ondrej Kern,

obdobně jsem nad zdejší či Písmáckou poezií přemýšlel taky a napadá mne, že  jí docela často schází pod tíhou myšlenek lehkost a zpěvnost. Možná jsi tuto básničku jen spontánně označil za písničku a já to beru za velkou pochvalu, byť si nemyslím, že by měla malou obsažnost. Děkuju.

První mi přijde lepší než druhá,  má širší záběr, působí velmi postince a i formálně je bez vady. Ta druhá má podle mne poněkud ne zcela zvládnutou poslední sloku, kde je zbytečně příliš důrazů (sám, zasviněné) k vyniknutí svítícího ano.

Láďo, byla radost číst tvou kritiku, a to nikoliv či nejen proto, že je pochvalná, ale je i zajímavá, je vidět, že jsi na poli kritiky urazil řádný kus cesty, mám na mysli postřehy typu:

oči a jazyk komentátora jsou jakoby nestranné, objektivní, bez těžkopádného vyvozování závěrů, nezaujímá postoje, zaznamenává.. poslední sloka skoro provokuje svou nezúčastněností - Jsou to atributy, a teď to myslím obecně, kvalitní básně či textu jako takového. Často si toho podvědomě všímám u dobrých autorů, kdy třeba i milostnou poezii píšou z nadhledu, jako že vše mají rozhodnuto a co je trápilo, nyní netrápí.

Nevím, jak to srozumitelně napsat, ale zdá se mi, že jestliže jsi začal báseň ...Co vajdovi... a pokračuješ vloženým bědováním matek, pak bych předpokládal nějaké ...je, bylo, bude, stalo se, atd. A tam je to utnuté. Možná mi něco uniklo, mému konzervativnímu uchu

Báseň má spíše prozaický, vyprávěčský styl, ale neobyčejně rozkošný i laskavý, tomu také odpovídá příjemný rytmus. Líbí se mi.