.../---/... poezie
Nechci vám vnucovat svůj vkus. Nechci předstírat, že vím nejlíp, co by mělo být v časopise. Tahle stránka by se spíš mohla jmenovat "Svět podle Kelly" - protože vznikla tak, že jsem vybrala příspěvky, které něčím rezonují s mým momentálním rozpoložením. No, možná se trefím do nálady i někomu jinému...
P.S. Poděkování g morrovi za nápad s čárami, vypadá to hezky ;o) půjčuju si
Tohle je opravdu báječně propečená samota. Ale možná se to dá vydržet, když víte, že tam někde venku... se na tom pracuje. Škoda jen, že slečna Irena je pořád ještě - uvnitř...
jafa: Na rozchodnou
Slečna Irena se má má dnes k večeři báječně propečenou samotu
Společnost jí dělá pan Samota se svým tikem se svými osmi syny Samotkami
Dnes obzvlášť inspirující
Ne do postele by s ní nemuseli Ale dá se to vydržet
Ráno se vítají obřadnými polibky
A venku chodí lidé vzájemně pracující na svých životech
Chlad, odosobnění, stereotyp. Život jako sériový výrobek z automatu... Trochu kyberpank, trochu System Of A Down, jak někde poznamenal drfaust. Ale tady jako by byl každý nezávislý projev předem potlačený. Svět je jedno velké bledé akvárium, kde zároveň pozorujeme a jsme pozorováni. A pás dospěl a jde z něho strach...
MCMXLI: Strach nad pásem
děti pásu
nesmíš myslet cestou domů z pásu
nesmíš si všímat zfetovaných dětí
sedících v odpadcích potravinového automatu
živících se výkaly strojů
automatu na jejich částečnou svobodu
nebudou pracovat na pásu
vzduchem se nese elektrické bzučení
zapískání ventilů odpadních jímek
doma ti televize naladí myšlení
na správnou vlnu nás všech
cestujících na pásu
kočka
rachocení cupitavých kroků
krysa s průhlednýma očima
ve zvrásněném kolenu vedení
kočka na odrbaném topení
ztratila zájem
už nehasí co ji nepálí
je připojena portem v hlavě
na vlnu páníčkova apatického předení
vyšší kvalita
navléknou si uniformy
odznaky jejich nadřazenosti
normální dvouřadá saka
vyčistí si zuby instantním chlórem
omrknou jak funguje pás
něco postrčí něco zpomalí
libují si ve své moci
ale jsou naladěni
nevědí že taky frčí na pásu
kostel
tmavá kaple kostela
zarostlá městskou zástavbou
v pavučinách sjetého pavouka
kabelech nesoucích myšlenky
do obytných buněk
občas sem někdo zabloudí
jenom z nostalgie
pokusit se ve smogu obrátit
na sebe boží světlo
přes narezlou automatickou zpovědnici
nedělní oběd
pás běží na polovinu je neděle
všichni se schází u oběda
termiti dnes nejdou za prací
doma ohřejí slavnostní nedělní polotovar
s příchutí 011435
syn nedojedl a chce jít nakrmit rybičky
má nové akvárium
-ne jen jez ony počkají
všichni očima visí na ústech
žvýkajících hvězd v televizi
žvýkají stejně
obraz
zimnicí chvěje se pokoj
hukotem strojů noci
zářivkové světlo na stropě
zmizelo a lampička urvala
vládu nad pokojem
je to tady večerka
nad postelí jako u všech
podle předepsané tradice
elektrokubistická napodobenina
obrazu boha a marie
každý večer leštěná
prosebnými pohledy
akvárium
je tam pobledle září v rohu
s trochou strachu tiskne se k němu
vzpomínkami voda trochu zmléční
po proudu od čerpadla filtru
vlající roztřepená a bez barvy
ryba v oku se jí leskne silikon
musí se vylovit
za okny vodního činžáku další
jak pěst obří vodní šneci
osvobozeně vytékají ze svých ulit
rozkládají se
voda houstne bledým strachem
velká podsvícená polévka
plná vláken masa omotávajících se
kolem prstů
pořád se nedokáže postarat o akvárium
ale dospěl a pás taky
Jako by stála na malém dvorku někde ve vnitrobloku, snažila se, aby jí nezhasla cigatera, a
marně přemýšlela, co tam vlastně dělá. Jako by bylo příliš pozdě na slzy - ale přece! Ještě je vítr... zatím ještě fouká!
zkrveživ: ta stará a ošklivá, ta z rohu.
jako by
zlomila vaz kolíčku na prádlo
a v hrsti zapomněla tělo.
a přece vítr! fouká, je.
a byl! skácel muškáty do vypuštěné kašny,
kam v zimě čůrají kosi.
do sněhu s vajgly. a rty.
jako by
v lodičkách doplula ke kře
a ztratila oči
a snad by je chtěla připnout k šňůře,
na déšť, ale
staré dámě nezvlhnou.
Kulatý obdélníky, fialovej les, žlutá voda, schizofrenie. Taky živočišné teplo kančí srsti a flanelové noční košilky. Ajznboňák s hajným v nikdy nekončícím závodě o lásku - vítěz se podepisuje do čerstvě napadlého sněhu... asi. To všechno v rozkošném železničním(?) žargonu.
chocholatej: valdhorna pro flígrhornu
Prolog:
tma a zmrzlý chcanky
I
ajznboňák přehodil veksl
to není žádná faulencšichta
a tahle noc je skoro teplá
koukal na kusou glajzu
a dělal vechtra
II
od stromů zazněl
piáno je přežitek
lesní roh - to je romance
těžká jak závan kňourů
a srstnatá vulva jejich lásek
III
B. odložila šolnu
a sedla si na celé tělo
- doba noční košilky
a nejrychlejší jezdec
opráší nárazníky
IV
ajznboňák má domek blízko dráhy
(dráha roztáhla nohy lesu)
společně s hajným sdílí Bábu
když bylo lásky zadost
tat čas oprášil fagot
Epilog:
světlo a žlutá voda
Lakonická. Suchá. Strohá. Beznadějná. Osamělá. Báseň. Jako nedělní vesnické odpoledne.
Milan Kováč: Divoká náves
Vylízala misku
lžící mrskla za sebe
------------
totálně se povznesla
a ušklíbla se
------------
vedle v místnosti někdo volal o pomoc
---
těžko uvěřit
------------
sesedla ze stolice
a odkráčela na dvorek
------------
na puťa puťa na
---
holubi na střeše se rozesmáli
------------
do kamen briget přiložila
televizor vrávoral
------------
na postel se položila
radiátor notoval si do jejího výstřihu...
Na závěr: vězí a vězí a vězí...
traktorysta: Fakta a omyly týkající se začervení