Nahá - kaulik
Nahé jsou palce tvých nohou, co se nevešly pod peřinu.
Nahé jsou tvé rty smáčené vodou chci je líbat každou vteřinu.
Nahé je tvé tělo, vláčné pod dekou, nasávám tvou vůni leknínu.
Nahá tvá prsa cítím pod rukou, myšlenky se zběsile honí jak ve víru.
Nahé máš to místo zvlhlé touhou, jež právě teď je středem mého vesmíru.
Dýja dýja dá …
Vzpomínka na jednu dívku - Nebešťan
Znal jsem jednu dívku Ta dívka znala mě Měla chuť do života školou rozmrzelá Mizela v žilách Prahy Pod rukou si nesla Lustiga Venčila svoji samotu v knihách Bydlela za Prahou a měla ji ráda Místo bujných pátků Věřila v opravdickou lásku Nevybírala si Ani vlasy kudrnaté Jež jí padaly do očí
znal jsem jednu dívku ta dívka znala mě seděl jsem naproti ní v lavici v hodinách jsem jí rozesmával a ona rušila při hodinách výuku učitel nás proto neměl rád a rád nás zkoušel z dějepisu
znal jsem jednu dívku ta dívka znala mě zkusili jsem to spolu ve vlaku takové chození během pěti zastávek byli jsme dobrý pár a ještě lepší kamarádi jsme zůstali nechali jsme toho neboť láska si jen bere a málo dává a kamarády neuznává
znal jsem jednu dívku Její jméno vám neřeknu Ani kdyby jste mě za to měli rádi Znal jsem jednu dívku Ta dívka znala mě No a teď jsme šťastní manželé Nevěříte? Děláte dobře lhaní mi nikdy nešlo
Tobě - Lian
Okolo krku šálu z vášně Hlavu schovám pod polštář A celá se zahalím do závojů naší lásky Propletu se uličkami rozkoše Se vzpomínkou na Tvou tvář Řečí těla celá se Ti popíšu Rty vykreslím na Tvou kůži dotek anděla Promlouváš ke mně záblesky v očích Slova uzamčená v srdci V úsměvu Ti září ranní slunce Se zbytky červánků na tvářích A svým dechem kouzlíš obrazy do mé duše Půlnoční vánek setře Ti z čela zbytky mé vůně Na prstech stydne moje chuť
Spálené lesy - Paula
Ruce propletené jako vinná réva horké vzdechy touhy čerstvé dřevo, když novotou svou sténá panna němá hořící chtíč svůj tišící pod pokrývkou stínů noci. Dvě těla v jeden kmen propojená novotou voní vášní ukojená myšlenky se hlavou honí smůla stéká po sličném boku mladé borovice kůru svléká rozpálená dívčí líce jehličím nasycená lidská kůže mlhou zahalená vášeň muže... Hluboké temné lesy lásky nespočtená léta kmenů směšných starostí vrásky vodopády nekonečných vjemů. Stačí jedné sekery její bolestné údery závistivá, krutá, hloupá na sebemenší slovo skoupá ta, jenž po teplu tolik touží po tom, co si nezaslouží zimnici přivede hořící plamének porozumění uhasí sfoukne odvede Počasí se náhle prudce změní a kmeny opět hoří zas v bolestném tom opojení propletené se navzájem spalují bolestné nářky výtky padají ted´už jim není pomoci popelnatí jejich kůra jehličí i ty papírové vrásky inkoustové "ve zdraví i v nemoci" odpuštěny všechny prozrazené lásky Konec smutný přitul se tedy blíž má lásko světlo vypni má lesní krásko vonící čerstvým jehličím....
Jak voní láska - Gala
Jako tvoje ruce, když nervosně si hrají s krabičkou od TIC-TACu a utíkají před mými v bláhové naději, že je nedohoním a nepolíbím…
Jako tvůj krk, když moje dlaně jej hladí a rty jim závidí a tak jim pomáhají…
Jako tvoje ústa, když šeptají: Jsi blázínek a já taky když tohle všechno strpím…
Jako tvoje tváře, když tě na ně políbím a ty ztratíš rovnováhu a upadneme do trávy.
Jako tvoje tělo, když je ti zima a hledáš ochranu v mé náruči a mých dlaních…
Jako tvoje vlasy, které hladím, když položila sis hlavu do mého klína a pomalu usínáš…
Jako tvoje oči, který občas otevřeš a ony jsou jak dvě studánky s živou a mrtvou vodou a nebohý básník za úplňku se v nich utopil…
Jako vzpomínka na polibek od tebe, který byl letmý a přesto nádherný a hlavně se stal příslibem těch příštích dní, těch krásných příštích chvilek s tebou…
Jak voní láska? Tak jako ty…
Nadhled - Helisek
Svět zpomalil a zastavil se Celý vesmír mi hučí za zády Řekni mi ještě něco Ať mám pocit že je jako dřív iluze prostoru kde se tříští zvuky …
Odpuštění - Cid
Balada pro Lucii, balada Vánoční
Bahnem zoufalství pomazalas srdce mé, pak v tichu slzy dopadaly do lůna noci, já byl prach před Tváří, před níž staneme, dýchat, žít, ta slova nebyla v mé moci a přesto Ti malá s pokorou verše skládám. V mém nitru žal rozvál písek pouště, z perly smutku vyklíčila trpkost zlá, v krajině milosti obraz hrůzné spouště, na plamen lásky závoj položila tma, sám o odpuštění prosíc, odpuštění dávám.
Mé srdce nemohlo nenávistí plát, myšlenky obklopily vzpomínky svatostánkem o němž se může princeznám zdát, jen víno života si hořklo, hořklo pelyňkem, nad tím, že lásky své se vzdávám. Tak přišel čas Boha i chrámů zbořených, doba kdy se skryté poklady otvírají, plul jsem dobou na vlnách vzbouřených, ve kterých stesky pomalu doznívají, tak o odpuštění prosíc, odpuštění dávám.
Však já nepsal o zármutku, který plece tíží, pod nímž i hrdinové dýchat přestanou, já hledal kraj, na nějž hvězdy mírně shlíží, kde smutky pouště mé naráz ustanou, ale pojednou Ti růži do dlaní vkládám. Již nechci dál uhýbat před vlčím stínem, nemohu zamknout na závoru přání svá, mohu jen pokleknout před Božím klínem a prosit, aby dozpívala píseň trpkost má, tak o odpuštění prosíc, odpuštění dávám.
Svatý Boží pokoj odkazuji trpkým vádám, Bůh s Tebou Jitřenko obzorem přikrytá, do Tvých vlasů v modlitbě ruce vkládám, hladím Tě slzou nuzného hříšníka, když o odpuštění prosíc, odpuštění dávám.
Jirka
Děvče jako plamínek - Česťa
Když jsem jezdil s kamarády na vodu, sedával jsem u ohně, díval se do plamenů a přemýšlel, jaká asi bude dívka, se kterou budu jednou jezdit sám.
Děvče jako plamínek.
Když náladu mám tesknou a nechce se mi spát, tak rozezvučím kytaru a začnu vzpomínat. Na chvíle, kdy jsem v ohni svou dívku vídával, ona byla plamínek a já se od ní hřál.
Když kolem všechno ztichlo a kamarádi spali, zas na mne mává plamínek namodralý. Dva rozžhavené uhlíky, to její oči jsou, chtěl bych je zlíbat dřív než zase vyhasnou.
Teď na mne žhavé oči ve stanu pohlédnou, vozím je teď s sebou i s dívkou pohlednou. Ty už mohu líbat, stejně září tmou, ale musím spěchat, ty dříve vyblednou.
Tak se mi splnila ta dávná touha má, děvče jak plamínek, hřát ale musím já. Oheň už zhasíná, milá šla spát, o modrém plamínku dnes se mi bude zdát. MILOVAT
milovat tve rty a objímat tvou dusi lasko
věříš mi
vím,že věříš
Lasko jediná
jen neznámá Bernadetta |
Šeptej - stefan
Tak se mi nějak nechce spát.. Můžeš mi něco pošeptat ?
Jen řekni lásko, co bys chtěla ? Jen aby ses pak nestyděla…
Tak zhasni světlo, chci se stydět.. A ve Tvých očích, třeba vidět… to, o čem mi tedˇ šeptat chceš… Šeptej, vím že mě nezklameš..
Do vlásků tedy šeptám tiše, že trochu těžce se mi dýše když jsem tu takhle sTebou sám a nevím.. co dál udělám..
Jen šeptej dál, to přijde samo vždytˇ daleko je ještě ráno.. a nemám přece jenom vlásky i jiná místa slova lásky by vděkuplně uvítala..
Tak zavři očka, moje malá ať jim i s něžným políbením sdělím, co asi s uzarděním bys ráda slyšet možná chtěla..
Jen šeptej dál, chvěji se celá.. A neváhej.. a líbej všude A co pak z toho studu zbude most k budoucnosti postavíš vždytˇmám tě ráda.. to už víš..
Po očičkách zvou tvoje rtíky a…. miláčku, co říct než díky po polibku co slibuje mi ráj ještě tedˇ..tady na zemi
Nestydˇ se , nestydˇ, přitul se blíž.. Jsem celá Tvá, což nevidíš jak celé moje tělo čeká, chce letět s Tebou, do daleka a prorazit i bránu ráje..
A rudý květ už také zraje na pahorcích kam mohu snad něco krásného zašeptat ?
Jen šeptej, šeptej, hochu milý a můžeš snad i trochu níž.. tedˇ přece už se nestydíš…
Co dál…to už nemohu psát Snad jen klasika citovat…..
„Stiskl jsem jakoby náhodou, chomáček zlata pod vodou.. Tak snadno jsem ho zakryl dlaní.. a padal tváří do krásy.. déštˇ polibků se snesl na ní…. Co bez studu by počla si..“
Změny - stefan
U oltáře v potu tváře to ano z něj těžko lezlo..
Proto asi zakládá si teď že třímá vlády žezlo…
Byla vždycky jemná, cudná.. teď prakticky já jsem u dna.
Věčné hádky, věčný křik. Kdybych ji moh vrátit zpátky.. nebo znáte jiný trik ?
Byl jsem DO ní celý blázen, Psal jí básně, trhal kytky.. Samo nebe snes ji na zem. Tedˇ však jenom ztvrdlé zbytky lásky pod polštářem tlačí, když se ještě někdy sní . Jednou spálit, snad se stačí.. Pokud nezblázním se Z ní..
Den - AZIZS
Štěstí, úsměv, radost, trpělivé čekání, pohlazení, pár vyslovených slov, pád z výšin, nejistota, bolest, strach, vztek, spánek, probuzení, touha, odpuštění.......... Věčný denní koloběh s bledou černou arogancí.
Prý se tomu říká láska....... Miss tisíciletí - Márty
Víš co mě na mé ženě mimo jiné přitahuje její vrásky protože možná tuším kde je potkala čtu v nich jako v Bibli jako v otazníku kdy mohu říci (?) už nejsem dítě....teď jsem dospělý....teď vždyť ani neumím rozluštit barvy zívajícího října v polštáři listopadu.
V televizi dávají miss tisíciletí zase mi potřebují něco ukázat ale nestihli to oči mi otevřela až moje dcera chtěla prostě čůrat televize už zapomněla zrnění pořád se mě snaží bavit první vypínám zvuk chvíli ještě pozoruji ta velká gesta... ...prudké pohyby...výstřely... ...pneumatiky rozvířily prach... ...vrtulník je pronásleduje... ...už na ně zase míří... vypínám jdu spát.
Víš kde jsem viděl miss tisíciletí na porodním sále tehdy poprvé jsem se nestyděl za to že jsem se opil protože tohle rozchodit ve střízlivém stavu by snad dokázal jenom Bůh ba ne styděl jsem se když mi druhý den podala ruku rozpálenou čtyřicítkou a mohl jsem se tisíckrát naparovat chlapskými bláboly její horečku jsem do svého těla nedokázal přenést.
Víš kdy jsem viděl hovořit o Bohu beze slov při pohledu na kojící ženu pokud někdy zapomenu na vůni mateřského mléka které mohlo nasytit čisté stvoření pak mě pohřběte kde vás napadne těžko by ještě cokoliv mělo smysl.
Trocha surrealistického pohlazení Václav Kněz
Házeli jsme po sobě motýly v louži jsem spatřil své rodné město hladilas mě bosou nohou po rtech Na konci léta Na konci všedního zážitku v Central parku
Házela jsi po mě polibky jak bulvární titulky
Tvůj polibek mě dráždil jak žížala v ptačím zobáku jak servírka s pohlavím místo zubů jak semeno v lahvi od coca coly jak pohřeb v předsíni našeho bytu jak tulipán v oranžové zástěře větru jak
tvůj polibek mluvil ze spaní řečí indiánů tvůj polibek mě děsil jak kostra za komínem tvůj polibek ochrana před potopou lžíce na boty bumerang v rukou nacisty polibek atd.
Nevěra - Sadaf
Dám Ti své tělo duši svou si nechám milovat se budem rychle promiň, spěchám...
Kouzlo - Nebešťan
Tvé oči vykouzlil kouzelník v zelenomodravém klobouku. Použil barvu oblohy a štětec přírodní Vše zamíchal a pak si lehl na louku.
Zbylo tu po něm kouzlo.
JEHO - sasanka
Věděl že to dělá často ale nikdy nezjistil proč ani po tom nepátral vlastně se mu to líbilo: lehla si na trávník nebo vylezla na strom A ZAČALA SE ZMENŠOVAT... nikdo o ní nevěděl jen on a ona všechno pozorovala SVÝMA VČELÍMA OČIMA... Anebo jen tak vylezla na střechu a nechala se roztát poledním sluncem CELÁ... a pak stekla okapem na chodník a on se vzhlížel v hladině té kaluže...
Bylo nebylo - Sadaf
Na zádech jsi měla mateřské znamínko a na vnitřní straně stehen pihu docela malou...
Občas Tě trápili lupy a ráno jsi si vařila silnou kávu rozčiloval Tě prach na nábytku a nezalité květiny...
Při večerní koupeli jsi strašně falešně zpívala a líbili se Ti stříbrné prstýnky...
Nosila jsi brýle na čtení ale nikdo to nevěděl a chyběla Ti šestka vlevo dole...
Milovala jsi moře a hory měla ráda léto a Vánoce a neuměla lhát ani kdyby jsi chtěla...
Smála jsi se potichu a nesměle a plakala jenom sama do sebe po vytouženém dítěti jsi se nemohla dlouho milovat...
....
Možná se divíš, jak to můžu vědět... Víš, já jsem Tě celou tu dobu strašlivě miloval...
lásko... |