Říkali jsme si s Naty, že by stálo za to trochu si zpřítomnit šestici posledních čtení autorů Totemu. Průběžně účinkovali tito hosté (v závorce místa konání):
říjen: Marie Šťastná, Ladislav Puršl, hudba Michal Špína (Řetězová)
listopad: hudba Pavel Šulc (Řetězová)
prosinec: Igor Malijevský a Marek Šindelka (Fra)
leden: Martin Rudovský, hudba Nakopalipsika (Řetězová)
únor: Michal Ajvaz (Řetězová)
březen: Radek Fridrich, Patrik Linhart, hudba bix (Fra).
Nedostatek fotek (z prosince–února nemáme žádné) jsme se rozhodli vyvážit následujícím improvizovaným dialogem v dobré víře, že bude sdělný i pro ty, co naše pravidelné večery ještě nenavštívili.
Po úpravách a smontování zbylo pár součástek navíc: přikládáme je jako bonus.
J.
Jen ti nějak nevím, jestli bychom se měli zaměřit spíš na průběh těch dosud nereflektovaných večerů, nebo na různé kolapsy kolem, jako odmítnutí hostů a shánění jiných a naše šachy s reproduktorama a podobně, nebo to nějak zamíchat dohromady.
Šachy s reproduktorama si představuju buď tak, že figurky komentují tahy protihráčů, nebo že šachovnice sama vydává nějaké zvuky, třeba doprovodné signály…
Nevymlouvej se. Měli jsme nahrávku Kernova hlasu a stačily dvě poměrně prosté věci: notebook a reproduktory. Jenomže dělba práce pro jejich zajištění nebyla ten nejšťastnější nápad.
Nahrávky pořídil Ondrej Kern během svého semestrálního pobytu v Norsku. Líbil se mi ten nápad, prozradit ze své anonymity jen polovinu, jen hlas, a tvář ponechat představě. Ale bohužel to nevyšlo: jednou zapomněl já notebook, jednou jsi ty nedonesla bedničky a jednou jsme se snad úplně ztratili. Nakonec to Ondřej rozlouskl a v únoru vystoupil sám.
Což mi připomíná, že ten první večer, kdy kromě Kerna vypadl i hlavní host, Jiří Koten, nakonec zachraňoval mladičký Petr Andreas, a se ctí. Nejen, že měl příjemný a procítěný projev, ale navíc celý dlouhý text přednášel zpaměti. S něčím podobným jsem se dlouho nesetkala.
Na tom večeru jsem zrovna nebyl…
Přednášel svůj romantický a velmi dlouhý text a okouzlil všechny příslušnice něžného pohlaví. Vzpomínaly jsme na něj potom ještě na redakčním fóru. Samá ach, och. Jeho poéma byla trochu staromilská stylem a volbou slov, ale taky velmi půvabná a jemná.
Jako Marie Šťastná, která četla předcházející měsíc?
Hele, já s tím pokecem nemám žádné zkušenosti. Jak z toho pak ten text dostaneme, aby byl k použití na stránku?
V Řetězovce s námi pan kavárník pěkně zamával v prosinci a pak znovu minulý měsíc, kdy mu bylo nabídnuto zřejmě něco zajímavějšího. Domluvená akce se prostě škrtla v kalendáři a my museli hledat bleskurychle nějaké jiné prostory, kde bychom se mohli sejít. Nakladatelství Fra vyšlo vstříc naší situaci a nechalo nás dvakrát nouzově přistát ve vlastním podniku na Vinohradech.
To byla fakt záchrana na poslední chvíli. Z Řetězovky nám to oznámili pokaždé jen pár dnů předem, když už třeba i vyšlo oznámení ve Tvaru, a muselo se narychlo všechno zařídit jinak. Na tom prvním večeru ve Fra jsem nebyla. Jak to tam vypadalo a co Igor Malijevský?
Fra má jednu nevýhodu: nevejde se tam kapela. Jinak je to útulný prostor, od stolků pohled na zeď plnou knih a příjemná vůně z toalety… Igor Malijevský přečetl jednu svou povídku z berlínského prostředí, uvedenou takto: Je tady vůbec někdo, kdo nepíše? Nesměle se přihlásil Bobr. Tak pro Tebe!!!
Řetězová má kromě krásně fotogenického stropu a ideálního umístění i nespornou výhodu piána, které už mnohokrát posloužilo. T24 (jinak myslím Pavel Šulc) mě příjemně překvapil svou hudební produkcí. Netušila jsem, jaké poklady Totem ukrývá. A to nemluvím o tvém nakopaném psíku a výborné Bix z posledního čtení.
Bix zřejmě patří k ukrytým pokladům Totemu. Tahle slovenská Brňačka přijela do Prahy v březnu (opět do Fra, vlastně do Fry, oni to skloňují), aby zazpívala vlastní písně s doprovodem kytary. Hudba meditativní, texty neotřelé – a vždycky je pěkné poslouchat slovenštinu. Pavel Šulc, rock'n'roller zaměstnaný v jednom velkém pražském knihkupectví… Pozdravujeme!
Á, začínáme se míjet, bude veselo. No, budeš to muset potom nějak zredigovat.
Taky jsme si zaexperimentovali s povídkami, a vlastně dost úspěšně. Měla jsem z toho napřed obavy, ale nakonec se mi ten večer moc líbil. Právě tak, jako mě překvapivě dostal Martin Rudovský s povídáním o Holanovi. Vůbec si myslím, že jsi výběrem hostů vnes do trochu až příliš ustálených večerů svěží vítr.
Dík…
Rozhodně se musím zmínit o Michalu Ajvazovi. Nesmírně zaujal. Samozřejmě i textem, ale především vyprávěním o tom, jak přistupuje k psaní, samotnou technikou vzniku textu. Jak u vzniku poslední knihy stála prostě procházka po Nuslích a jedna sluncem osvícená zeď v zapadlé uličce a jak Ajvaz stavěl ten téměř detektivní příběh skloubením původně nesouvisejících momentů a zápletek… Vypadalo to, že sama tvorba byla nemenším dobrodružstvím než příběh.
Ano, Prázdné ulice… Pan Ajvaz se sám nabídnul, že po čtení mohou následovat otázky, a nakonec se vyvinula krásná beseda: vybavuju si, jak mluvil skromně o "detektivce", o svých deseti verzích, které vznikají průběžně a mlžně, jakoby v kruzích. "Kdybych byl na světě sám, tak bych asi nepsal."
Taky nekončím, na co jsem nereagovala? Trochu se začínám v tom paralelním psaní ztrácet.
Je škoda, že autoři Totemu nevyužívají víc možnost autorského přednesu. Myslím si, že čtení před živým publikem musí být pro každého autora přinejmenším zajímavá zkušenost.
Někteří před lidmi nečtou… Na druhou stranu, takové setkávání je docela pěkné a pro mne se postupem času stalo (jako setkávání v širším slova smyslu) vůbec klíčovou věcí, která mne při Totemu drží.
Pamatuji se, že jsme ten ostych ještě blahé paměti v Salmovské řešili tak, že se prostě přinesly texty a četl je někdo jiný. Každopádně byl ale autor přítomen a viděl, jak na jeho tvorbu reagují posluchači. Tahle možnost tu je.
Já jsem ocenil, když jsme jednou mohli slyšet Lhostej a tichotama a potom jindy zas na prozaickém večeru třeba hermita… Dvakrát nám taky píchnul Ondřej Lipár, který se přišel jenom podívat, ale kvůli nedostatku Totemáků byl zneužit pro aktivní účast. Nemáš dojem, že většinou od nás vystupují víceméně pořád ti samí?
Jo. Účast na několika čteních před experimentem s prózou byla dost stereotypní. Jediným zpestřením, kromě tebou zmiňovaných, byl ten Řek, co se k nám přidal bez varování, ale protože se pak neodbytně přidal i na další dva měsíce, vlastně i on se stal sterotypem.
David Konstantinos Boubaris! Kde se ti lidi berou? Občas se vynoří tvář, o jejíž existenci ve virtuálních vodách nemáš tuchy.
Mám vážné pochybnosti, že Boubaris má s Totemem něco společného, byl to prostě host v literární kavárně. Něco takového bych na Totemu nepřehlédla.
A co performance severočeského dua, jak ta na tebe působila?
Patrik Linhart je z mého pohledu trochu úlet, ale zajímavost nepostrádá. Jeho živé vystoupení je akční a poutavé. (Mimochodem, jeho texty máme zastoupené v tomhle čísle časopisu na výborné uživatelské stránce Luka Maléra.) Možná i proto si Radka Fridricha tak moc nevybavuju. Ale to spíš bude tím, že jsem ten památný večer z větší části prokašlala (částečně i venku na ulici). K dalším nedostatkům útulných prostor Fra patří, že jsou ještě hůře větratelné než Řetězová.
Uvidíme, jaký prostor se nám naskytne příště… Řetězová už asi nepřichází v úvahu. Příští čtení, protože je tak domluvené kvůli jedné upoutávce, bude ještě jednou ve Fře za účasti Štěpána Noska a Josefa Straky, a pak se asi vydáme na lov prostoru. Někdo nadhodil, že by byla dobrá jedna divadelní kavárna… Radši nezakřiknout, ten návrh se mi líbí.
Fotografie k akcím:
říjen 2006 - Řetězová
Ladislav Puršl |
Marie Šťastná |
Michal Špína |
listopad 2006 - Řetězová
Petr Andreas |
T24 |
březen 2007 - Fra
Fra |
Patrik Linhart |
Radek Fridrich |
Ondřej Lipár |
bix | |