Český lev - pár jistot, pár překvapení
Vyvrcholením českého filmového roku by mělo být předávání cen Český lev. V loňském roce se u nás urodilo značné množství filmů - v brožurce vydané k ceremoniálu se hovoří o dvaadvaceti, přestože některé z nich, například Velká voda Ivo Trajkova, souvisí s Čechami jen velmi volně. Jak se s nimi Česká filmová a televizní akademie vyrovnala?
Ocenění za nejlepší film, režii a scénář pro Štěstí Bohdana Slámy bude asi málokdo zpochybňovat. Syrový a nepodbízivý snímek o nijak radostných životech běžných lidí, postrádající navzdory optimistickému názvu happy end, je natočen poctivě a upřímně. Po právu byla také konečně oceněna Tatiana Vilhelmová za hlavní roli - přestože za svůj předloňský mistrný výkon ve snímku Duše jako kaviár by si bývala Lva zasloužila více. Stejně tak nemohla dostat cenu za vedlejší roli jiná herečka než Anna Geislerová za tentýž film.
Daleko spornější je cena pro představitele hlavní role Pavla Lišku - ten totiž ve svých úlohách stále opakuje velmi podobný typ přihlouplého mládence, a používá k němu i naprosto stejných prostředků (televizní pohádky z toho nevyjímaje). Jediné, čím se jeho hrdinové liší, je stupeň hlouposti. Cenu by si býval mnohem více zasloužil Jan Tříska, jehož nemravný poživačný markýz ze Šílení je opravdovou lahůdkou pro diváky.
U mužských rolí je rovněž překvapivé pominutí Richarda Krajča v nominacích - přestože snímek o Hrubešovi a Marešovi patří spíše do kategorie nevydařených (jistě značné zklamání pro režiséra Morávka po předchozích žních za Nudu v Brně), Krajčův výkon je tu odzbrojující. Dalším hercem, který by si byl určitě zasloužil aspoň nominaci, je potom Oldřich Navrátil ve velmi střídmě pojaté postavě propuštěného zaměstnance ve snímku Sluneční stát. A Ivan Trojan by měl být spíše než za Příběhy obyčejného šílenství nominován za titulní úlohu ve filmu Anděl Páně. Na rozdíl od některých minulých let bylo zkrátka v roce 2005 více příležitostí pro herce v hlavních rolí, než mohou tři nominace obsáhnout…
Příběhy obyčejného šílenství dřívějšího několikanásobného držitele Českých lvů Petra Zelenky vyšly nakonec dosti naprázdno - s ohledem na rozbředlost a táhlost filmu to ovšem není zvlášť na škodu. Zelenka se zkrátka už leta marně pokouší vyrovnat se svým dávným fenomenálním Knoflíkářům.
Překvapivé je množství nominací i konečných ocenění pro zmiňovaný Sluneční stát Martina Šulíka. Režisér si, podobně jako Sláma, vytkl za cíl ukázat okamžiky z běžného života všedních lidí, jeho snímek však nijak neburcuje ani neuchvátí, dojem z něj se až příliš snadno vytratí. Ocenění za hudbu by si pak spíše než Vladimír Godár zasloužil Martin Smolka za Kousek nebe - když už nebyl nominován Miloš Bok za Anděla Páně. (Že by přehlíživý přístup Akademie k pohádkám?)
Naopak je škoda, že více nominací nezískal Skřítek Tomáše Vorla, výborně zvládnutá groteska, která navzdory tomu, že nikdo z herců nepromluví jediné srozumitelné slovo, ani chvíli nenudí.
Český lev každopádně potvrdil, že zajímavé české filmy se rodí. Pokud by nebylo o čem diskutovat, nebyla by to pro naši kinematografii ta nejlepší známka… |