vítr nabrán dechem, šlehající o skaliska

hudba rajským dechem - přes ucho, přes mozek

do duše se dere, slovy vepsanými v tvarech

bez závoje, drží si své zarputile - koleje.

vítr vane, vítr fučí, mráz dechem roztaje

ústa mlčí - kolik panu pane dáte?

pěna z úst mu srší

hanba vám, vy další pane

z rukou do ciferníku narovnat rafičku

jeden se snažil

opředen svět je rouškou násilí

vzteku, podtlaku se nevyvaroval

nikterak se neodpustil, jednoduše neventiloval

jedna malá lentilka, víc než hrst suti

kámen po kameni upadá

a ulice jsou s pachem krví.

já, svět, chci být co bylo bez lidí

nebát se a nekrást a nevtlačit se do kouta

hrdě bít se za spravedlností.

oko okem moudrého starce

ruka rukou stvrzena