Vlkodlak

Nocí se řítím krajinou,cestu mi radí píseň vlčí.

Nenechám slzu jedinou, skulit se na zem z něžných očí.

Do pracky ji zachytím a vlčí srdce pukne.

Pak proměním se v člověka a kapka v dlani ztuhne.

Ztuhne v perlu maličkou a měsíc pokoj prozáří.

Řekneš větu kratičkou než pohladíš mě po tváři.

Ta věta zní mi v hlavě a vychází z očí.

Řeklas : ,,Lásko miluju tě“.

A to mě Lásko… stačí.