|
|
|
Dopis od vojáka z kolekce Básně Autor: Bolivar (Občasný) - publikováno 3.2.2000 (20:24:07), v časopise 4.2.2000
|
| |
Jak dávní předkové,
ti kteří žili v kůžích,
hledáme síly své
v odvážných pevných mužích.
Povinně bereme
kabátce zelené
bojovat za pravdu
prý někam půjdeme.
Vražda,
jen ve vraždě je síla
a Ty si zoufáš, moje milá,
zda se Ti vrátím zpět.
Já však jak chladný led
zabíjím bez rozvahy,
mezi ostatními těmi vrahy,
co musí dávat smrt.
Jednou i mě zasáhne střela,
vypálená z nepřátelského děla
a pak...
se setkáme
Stojíme před Ním,
všichni vedle sebe,
já však nemyslím na Tebe,
na Tebe, moje milá.
Myslím teď na kluky,
v zelených mundůrech,
z nichž proudem crčí krev,
krev lidí neznajících štěstí,
jež osud zasáh tvrdou pěstí.
Krutě, bez milosti.
V tu chvíli probouzím se ze snu
vidím jen šedou, letící Cesnu...
...kulka se do mně zaryla,
hned všude krev se rozlila...
jen rudá krev a po ní...?
Umírám, umírám...
...vrahům teď hrana zvoní!
|
|
|