|
na žehlicím prkně našich snů
už nezbyla jediná košile
a kapesník, do kterého mi utíral nos
je dávno na cáry
a přesto se zemské desky přibližují
a slunce pořád vychází na východě
jen ptáci zpívají o trochu smutněji
lituji jeho očí, které jsem vypila do dna
a jeho dechu, který jsem ukradla
ale on nelituje mé dcery, kterou nepočal
a přesto vítr fouká od moře
a den má pořád dvacet čtyři hodin
jen vlci vyjí v noci častěji
jen jednou rukou sahám po naději
jen jednou nohou šlapu do neznámých končin
jen jednou půlkou srdce miluji
jen jednou duší zůstávám jen jednou už to pominulo
| 
