Mé ponížení stavíš na odiv,
v kartách mezi polštáři;
ty obrazy spalují mou duši.

Raděj mám oči zavřené
a tělo své ti nabízím;
výměnou za tvé.

Osud svůj vepsaný máš v tváři
tak nehleď v karty proradné;
naposled políbím tvá ústa - lháři.

Máš u mě jednu splátku dluhu,
zrazená, své srdce ukryji;
v prstencích z ledu.

Tvé činy stejnou mincí zaplatím
ať vidíš peníz z líce, z rubu,
najdeš jen hořkost, klamu stín.

Lhostejný pohled, žhavá pečeť,
na srdce vypálit znamení :
“Tak TOHLE, jsem si nezasloužila.”