Motýl

 

Láska, ten pestrobarevný motýl,

jenž ve větru svými křídly mává,

přisedne na ruku, zahřeje duši a ...

... odletí.

Jinou květinu rozptýlí,

jiné štěstí dává

a mně samotné a opuštěné zbydou jen oči pro pláč.

Copak je motýlu po slzách věrnosti,

vylétne do výše, zamává světu,

žije jen pro záři slunečních paprsků,

do nebes vtiskne tuhletu větu:

"Když miluješ, je to, jako když rozdáváš sám sebe."

Já chci se rozdat dvojnásob,

vždyť miluji jen tebe.

Tebe.

Tebe.