SIESTA

                                       Odpoledne  kolem  páté

                                       v  mé  soukromé 

                                       čekárně 

                                       pocitů        

                                       rozmazává  obzor 

                                       všechny  hrany 

                                       Židle  thonetka 

                                       věší

                                       svůj  naivní  ornament 

                                       s  líbivou  nadčasovostí   

                                       před  okenní  sklo   ---- 

                                       Vzdálený  hovor 

                                       uspává  nervozní  sídliště 

                                       jako  vždy       

                                       jen  z  jedné  strany  mince

                                       Směju  se  sama  sobě   ---

                                       to  mírné  hučení  v  uších 

                                       se  mi  začíná  líbit !  

                                       Není  to

                                       ostatně

                                       nic  vážného  

                                       co  by  mohlo  setřít                       

                                       hebké  šlápoty  Slunce   ---

                                       které  se  právě  

                                       loučí

                                       tak  svůdným  gestem 

                                       a ž   s e    t a j í    d e ch   ! 

                                                   -----------