Své dlouhé zkrvavené drápy do mne zase zatínáš.

Máš křídla - roztrhané šaty........A TÍM ses dotkla Puškina?!

Snad čas rozerval tvůj háv?

Či opuštěných dětí dav,

co tahaly tě za rukáv a ptaly se: "Jsi TY má máma?".

Jsi kus mě samé, znám tě dlouho.

Jsi vše, co mám, po smrti touho.

Svět nepoznal by asi nikdy, bez bolesti, cos odkryla,

té krásy, kterou tolik lidí vložilo kdy do díla.

Spřádáš jakési zvláštní nitě

a odkrýváš mi moje jádro.

Děkuji Ti.

Miluji Tě.

....Vždyť vlastně jsi má múza, chandro!....