|
|
|
Proč židé odmítli Krista Autor: romann (Občasný) - publikováno 7.5.2001 (09:28:06), v časopise 7.5.2001
|
| |
Všichni jsme více či méně nemocni stejnou chorobou – nazvěme ji jemně naivitou. Držíme se některých pošetilých přístupů k sobě i životu. Malujeme si kulisy z iluzí. Chceme to tak vidět a tak je nám to definitivně jasné, stačí jen stále opakovat.
Nechceme vidět, že vše je složitější, nekonečnou složitost Všeho. Zapřeme i nos mezi očima, když nám někdo neomaleně naznačí, že něco je snad jinak než si myslíme. Raději budeme navěky trpět a také trpíme událostmi, které neprobíhají tak, jak bychom si přáli. Jen se nevzdat svých názorů a zvyků! To jsme přece my a kdybychom cokoliv změnili, už bychom to asi nebyli MY! Co na tom, že děláme ze světa panoptikum. Vzniká začarovaný kruh strachu, pouhy po jistotě, vytváření iluzí a bolestivé reakce z událostí života.
Ani věda nás z toho nedostane, i když ji považujeme za vševědoucí. Vědci jsou totiž také takoví jako my. Zkoumají jen to a tak, jak sami chtějí a vzájemně se podporují. Co se jim nehodí, prostě neexistuje.
Víra už teprve ne, naopak, jen umožňuje levné berličky z iluzí, protože můžeme věřit čemu chceme. Vybíráme si církve nebo duchovní školy jako zboží v supermarketu. Když se nám přestane líbit, najdeme si jiné, více vyhovující.
Co tedy? Jen vnímat svět i sebe bez zastarých názorů a hodnocení. Kdo by ale chtěl jíst nekvašený chléb? Máme příliš strach se otevřít před světem bez ochrany představ a polštářů z iluzí. Navíc jsme i pohodlní a zhypnotizovaní okolím. Ani správný přístup k životu nespadne z nebe. Jak k němu dojde? Nevíme nic o sobě ani světu, ani základní otázky nechápeme. Odkud jsme přišli, kam a proč jdeme, kdo a proč jsme my a svět. Neznáme základní strukturu vědomí a nevědomí, své části individuality. Nevadí nám neznalost, naopak, je pro nás stejně důležitá jako iluze.
Kdybychom se chtěli uzdravit, museli bychom se měnit, stále se zdokonalovat. Mohli bychom se pak náhle setkat ne s pojmem, ale s prožitkem úplně jiného, spletitého, nepopsatelného a nekonečně dokonalého vnitřního světa. Z Něj by nám asi šel mráz po zádech, protože je totálně jiný než ten náš starý známý a proto se Ho budeme bát. Jen smrt starého, tj. předsudků, názorů a iluzí umožní znovuzrození. Nechceme ani přijmout jinou autoritu než našeho myšlení. Kdoví, co by nám řekla a co chtěla. Proto židé zavrhli Krista.
Když se nechceme změnit, musí nás život nutit do změn, často znovu a znovu bolestivě trestá za stejné chyby. Utopie i jejich tragické následky však patří do Života tak jako vše. Kdo se nechce duševně vyvíjet, onemocní demencí, protože jsme stále obklopeni symboly nás samých.
Zkoumání Života jistě není snadné, ani bezbolestné. Je opravdu těžké přijmout Skutečnost, že spleť souvislostí se rozšiřuje do nekonečna a jejich složitost se zvyšuje rovněž do nekonečna. Na všechny otázky je vlastně stejná úplná odpověď - Celé Stvoření. Přitom často říkáme, že Vše je spojeno se Vším, ale nevnímáme to, je to jen vznešená intelektuální myšlenka. Pokud vnímáme jen z pozice svého myšlení, chápeme jen nekonečně malou část kteréhokoliv problému.
|
|
|