Jsem neštěstí altruisty
Jsem víra ateisty
prasklá struna kytaristy
hluchá místa mezi místy.

Plynu jako velká voda
co sebere všechna slova
vypije vše až na dno
na jazyku nechá prázdno.

Jsem myšlenka psychotika
co si s Tebou právě tyká
pak polije Tě černou tuží
rukama Ti hrdlo zúží.

Jsem život v posledním dechu
jsem strach co povstal z prachu
jsem zkáza bez lítosti
co skřípe zuby a drtí kosti.

Jsem sebeláska sebevraha
jsem každá marná snaha
jsem každá rada drahá
jsem pravda úplně nahá.

Jsem Dotekova černá múza
jsem deprese a noční hrůza
jsem zákeřný anděl temný
co šeptá: „Tak už zhebni…“

Jsem černá chvilka poezie
jsem zvrácená fantazie
jsem Tvoje zbytečné čtení
co tu bylo a už tu není.