Strom

Znám jedno místo v krajině,
Kde statný velikán dřív své dny žil,
To místo bylo snad v světě jediné
A ten strom dost možná, že kouzelný byl.

Dotknout se drsné kůry a prosbu zašeptat,
Slyšet, jak vánek v jeho větvích zpívá,
Ucítit poztrácené listí na tváři zalechtat,
Vidět, jak moudře do polí se dívá.

Jednou zas pošeptat chci přání,
Jdu cestou stokrát známou do polí,
Však slyším jenom tiché větru lkaní,
Ta píseň v srdci píchá, v duši bolí.

Tam, kde dřív kvetl nebi vstříc,
Tlí smutný pařez, smolné slzy kanou,
Chce zpátky život, on nežádá si víc,
Však vítr šeptá: sbohem, nashledanou.