Simonka (Občasný) - 2.6.2010 > měděnobradý> Dobrý den, omlouvám se, že reaguji s takovým zpožděním, ale je to přeci jen starší báseň a to je možná i důvod proč se mi Vaše kritika neobjevila v poznámkách.
Vaši kritiku nevyvracím spíše děkuju a skutečně si cenním, že jste jí věnoval tolik času.
Protože nevím, jak "zasvědceně" odpovědět, tak jen vykreslím původní obraz, podle kterého báseň vznikla.
Představovala jsem si starý pár (manžele nsad) babička s dědečkem, co sedí před chaloupkou s výhledem na svůj jabloňový sad.
(Pár, který spolu tolik let prožil a mnohým prošel, nepotřebuje slova, aby věděli na co ten druhý myslí, stačí gesto a druhý hned ví co znamená.)
V mém obrazu babička lamentuje, dědeček mlčí (babička zná a ví co, které jeho mlčení značí a dojde jí, že lamentace je, hloupým hrachem), na usmířenou, jim jabloň chystá hostinu.
to je vše, jen takový proteplený idylický obrázek, mladého děvčete, o lásce dvou lidí na sklonku života :-)
Klidně napište, jak by se snad dala báseň přetvořit, nebo cokoli, ráda příjmu jakoukoli radu
Ještě jednou děkuji za čas a Vaši kritiku Hezký den Simona