|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Napsal rev. Jiří Palka
Stvořitel vložil do všeho živého pud sebezáchovy a pud zachování druhu. Kněží, na nichž je žádáno zachovávat celibát, tím mají o problém víc než ostatní lidé. Co si s tím pudem počít? V bibli stojí, že je nedobře být člověku samotnému. Tím je tedy nedobře dlouhodobě zůstávat sám. Není pak divu, že si tento pud hledá jiné cesty naplnění.
Poznal jsem za život mnoho farářů. Některých jsem si vážil, některých nikoli, a nesouviselo to s tím, jak si zařídili život v soukromí. Znal jsem i několik "slečen z fary", kterých jsem si vážil. Toho, jak se staraly o domácnost, o faráře, jak se staraly o kostel. Hodinu před bohoslužbou přicházely do kostela a modlily se nahlas litanie a vytvářely atmosféru svatosti dříve, než mše začala. Farář pak jen pokračoval v jejich díle.
Úkolem duchovního je přinášet lidem zklidnění a vyrovnání s problémy života. Dávat útěchu a naději. Jak ale má kněz přenášet na své věřící vnitřní mír, kterého by měl dosahovat v modlitbách a meditacích, pokud by tento mír nevyzařoval z něho samotného? Pokud by nedokázal žit v míru sám se sebou, to jest se svým tělem a svými city. Je to věru obtížnější než vše ostatní.
Je tomu 80 let, kdy se šumavský katolický farář a spisovatel Jindřich Šimon Baar postaral o rozruch mezi svými věřícími a nadřízenými tím, že ve své poslední vůli projevil přání, aby jeho hospodyně byla uložena do hrobu vedle něho. Asi tím naznačoval, že byla více než jen hospodyní. To bylo v té době něčím neslýchaným. Problém nespočívá ani tak v tom, že by jako kněz měl ženu, ale v tom, že by žil před svou obcí věřících ve lži.
Je to ale stále lepší, než se uchýlit k nějakým zvrácenostem. Nebo je řešením přejít k jiné církvi. Podle tisku je velká část katolických far v západní Evropě prázdná, protože mladí teologové celibát odmítají.
Celibát a bible
Přitom v bibli není ani zmínka, že by se kněz neměl ženit. Slovo celibát se tam vůbec nevyskytuje. Naopak. V třetí knize Mojžíšově 21/7 a 21/13 se říká:
"Kněží... nevezmou si za ženu nevěstku nebo zneuctěnou
zenu, ani se neožení se ženou zapuzenou od muže... Kněz ... si
vezme jen pannu. S vdovou nebo zapuzenou nebo zneuctěnou
či s nevěstkou, se žádnou takovou se neožení. Vezme si za
ženu pannu ze svého lidu, aby neznesvětil své potomstvo ve
svém lidu."
Nyní je otázka: Jaký vztah k Bohu může mít absolvent teologie? Může jej mít a nemusí. Jsou studenti, kteří byli odmítnuti na několika vysokých školách, a proto se dali na teologii. Jsou kněží, kteří nikdy přítomnost boží nepocítili. A tak to může být i s hospodyní nebo ženou faráře. Neexistuje lepší situace, než když farář a hospodyně spolupracují i v otázkách náboženských. Zda je ona panna nebo on panic neh raje roli.
Podobně je to i s vdovou. Je známo, že Mohamed žil dlouho s vdovou, která ho podporovala. Bez ní by byl islám vůbec neuvedl v život.
Podobně je to i s ženou rozvedenou. Slavný je případ anglického krále Edwarda VIII., který se zamiloval do paní Wallis Simpsonové. Byla to dvakrát rozvedená Američanka. Královský dvůr, část vlády i obyvatelstva tím byla šokována. Ó hrůzo, aby si anglický král vzal Američanku, která měla již dva muže. Edward stál před těžkým rozhodnutím: buď se vzdát ženy, kterou mil oval, nebo se vzdát trůnu. Tehdy koloval u nás vtip: Jaký je rozdíl mezi Napoleonem a paní Simpsonovou? Napoleon bojoval šavlí. Ona prý bojovala pochvou. Když se král v r. 1936 trůnu vzdal s tím, že neopustí ženu, kterou miluje, mnoho lidí se zlomyslně domnívalo, že ona nyní od něho odejde. Byl totiž jmenován guvernérem na Bahamách, což bylo něco jako lepší deportace. Ale to všechno nebylo pravda. Paní Simpsonová, od r. 1937 vévodkyně z Windsoru, s ním byla až do smrti. Když po mnoha, mnoha letech dovolili Edwardovi návštěvu Anglie, vítaly ho desítky tisíc lidí na ulicích máváním za to, že pro svou lásku se vzdal trůnu. Manželský pár se pak usadil v Paříži. Jí dovolili návštěvu Anglie, až když doprovázela rakev svého manžela. Královna ji dokonce přijala k přátelskému rozhovoru - na nátlak veřejného mínění. K další její návštěvě došlo až tehdy, když sama ležela v rakvi, protože si Edward přál, aby byla uložena do hrobu vedle něho. To byla velká láska anglického krále k ženě, která nebyla ani Angličankou, ani šlechtičnou, ani žádnou dosud neprovdanou. Láska krále, který byl současně hlavou anglikánské církve.
Podobně je to i s nevěstkami. Naše známá, Aninka V. z Kolína, patřila, jak se před válkou říkalo, k horním deseti tisícům. To samo o sobě stačilo, aby se za starého režimu ocitla ve vězení. Dovedla hrát na klavír, zpívat, dovedla francouzsky. Mimo to neuměla vůbec nic. A nyní, s pěstěnými prsty měla škrábat brambory, vytírat podlahy a drát peří. Ocitla se uprostřed zlodějek a prostitutek, které mluvily spros tě. Byl to pro ni takový šok, že celé tři měsíce svého uvěznění proplakala.
Ale přece nakonec tuto zlou dobu přestála. Přestála, jak sama vypravovala, právě díky prostitutkám. Ty ji utěšovaly, pomáhaly, radily. Měly s ní soucit a byly jí ve všem oporou. Kdykoli pak přišla řeč na tento druh žen, nikdy nic zlého o nich neřekla. Lze z toho vyvodit, že můžeme mít úctu i k ženě, která se toho času živí prostitucí.
Uvažujeme-li tedy nad zněním Starého zákona, docházíme ke zjištění, že žena rozvedená, ovdovělá atd. není lepší ani horší než kterákoli jiná. Požadavky na manželku kněze jsou spíše dány tím, že kněz a jeho rodina by mohli být vystaveni kritice nebo pomluvám, a že je tudíž třeba, aby na veřejnosti mohli vystupovat s vážností, předpokládanou pro kněžský s tav.
Celý text včetně dalších kapitol o celibátu je na
http://www.mujweb.cz/sport/romann/celibat.htm |
|
|