já vím že dvě bytosti mohou mít jen omezený počet průsečíků
můj příteli
když tady sedíme a snažíme se nalézt sebe v obraze toho druhého
slunce hladí naše počínání v zamrzlé zahradě ztracené v bílé barvě sněhu a jinovatky
*
do čtyř do rána čtu fragmenty textů France Kafky
a snažím se pochopit tu krásnou intimní propast co dělí emoce jednotlivců
zatímco mráz maluje na skla bílé lilie a vůni exitických tajemství
*
každý se chová vždy sobecky
i když si toho není vědom
*
zápasím s drakem který se vynořuje a opět se ztrácí v lesích tohoto světa a této existence
jeho dech je ledový a zároveň voňavý jako zamrzlá louka
drak se jménem Proč
|