prvně jsem ho zahlédla

v nížině

hrdelním článkováním

šílenství

dobývalo svět

rozfoukáním

slunečních paprsků

odumírá voda

když vítr celou váhou

opírá se

o domek

oprýskaný historií

a místo prádla

přikolíčkované fotografie

chodím si jak v galerii

tady smutek

něčí očí

dítě

tady já

a další výhled: bijou se děti

bez očekávání budoucna

bez hádanek

pro dnešní den

v krotkém ťukání dřeva

 - obsazeno -

a život se jeví vcelku veselý

okázalým gestem

ukazuje torza svých

osamocených pondělků

dítě ženy bez věku

a nevnímá

že i já bych chtěla

povídat

protože takhle

jako by mi

Paříž

protékala mezi prsty