|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
dle http://eldar.cz/kangaroo/seminarky/hra.html
je to z knihy dr St.Grofa:
Výsledky putování a zkoumání v změněných stavech vědomí nám ukazují, že náš svět pevné hmoty, trojrozměrný prostor, lineární čas a kauzalita nejsou nezávisle existující. Jsou spíš výtvory Absolutního Vědomí, či Vesmírného Tvůrčího Principu. I s ním můžeme prožít jednotu. Kromě toho, že je absolutně v šeobjímající a zároveň prázdný o něm ale těžko můžeme něco říct. "Jméno, které lze vysloviti, není pravé Jméno." Proč ale Dokonalost a Jednota tvoří něco nedokonalého, odtrženého a nevědomého? Následující zážitek ženy při psychedelickém sezení zapadá přesně do mozaiky zážitků:
Nalézala jsem se v dimenzi, která zřejmě byla mimo prostor a čas, jak je známe. Když na to teď myslím, uvědomuji si koncepci hyperprostoru, jak o něm hovoří moderní fyzici. Tento technický termín však nemůže popsat můj hluboký pocit svatosti, onen ohromující pocit posvátné bázně provázející můj zážitek. Uvědomila jsem si, že jsem nadlidská bytost obrovských rozměrů, asi bytost překračující všechny meze nebo bytost, která existovala ještě předtím, než meze vešly ve známost. Neměla jsem tvar, byla jsem pouhé vědomí s obrovskou inteligencí kdesi v absolutním prostoru. Nebyl tam sice žádný světelný zdroj, ale ani nemohu tvrdit, že jsem byla v úplné tmě.
Sdílela jsem onen prostor se třemi dalšími bytostmi. Byly sice čistě abstraktní a zcela amorfní jako já, ale jasně jsem cítila jejich přítomnost a komunikovala jsem s nimi složitým telepatickým způsobem. Bavili jsme se navzájem různými duchaplnými intelektuálními hříčkami -- ohňostroje mimořádných myšlenek mezi námi jen sršely. Komplexnost, složitost a imaginativní úroveň těchto her značně převyšovaly cokoli známého mezi lidmi. Byla to ryzí zábava, l'art pour l'art, protože s ohledem na to, jaký tvar jsme měli, nic z toho nemělo žádné praktické uplatnění.
(...) Jedna z těchto bytostí přišla s fascinující myšlenkou. Navrhla, abychom se putili do hry, v níž šlo o realitu s mnoha různými bytostmi všech možných velikostí a tvarů. Budou se zdát pevné a hmotné a budou existovat ve světě plném předmětů různých tvarů, struktur a konzistence. Tyto byto sti vzniknou, budou se vyvíjet, budou se mezi nimi vyvíjet složité vzájemné vztahy a dobrodružství a pak zaniknou. Budou to skupiny stvoření různých řádů a každé z nich bude existovat ve dvojí formě -- mužské a ženské -- a budou se doplňovat a zúčastňovat reprodukce.
Tato realita bude ohraničena jasným prostorem a časem danými souřadnicemi. Čas ukáže svůj závazný tok z minulosti přítomností do budoucnosti a pozdější události budou důsledkem předchozích. Půjde o dlouhé historické periody a každá z nich se bude lišit od ostatních. Bude nutno cestovat z jednoho místa na druhé, a to nejrůznějším způsobem. Všechny události v tomto světě, jak tomu je s každou hrou, bude řídit pestrá paleta přísných omezení, pravidel a zákonů. Vstup do této reality a zaujímání různ ých rolí v ní bude znamenitá, svým způsobem jedinečná zábava.
Mezi byt ostmi tento nápad vyvolal spor. Jak by bylo možné stvořit něco tak omezeného prostorem, časem, vědomím i intelektuálními schopnostmi?
Došlo k vášnivé intelektuální výměně názorů. Původce tohoto plánu měl odpověď na všechny naše námitky a trval na tom, že projekt je dokonale uskutečnitelný. Byl přesvědčen, že postačí, aby scénář byl dostatečně složitý a propracovaný a důsledně se spojily určité situace s přesvědčivými zážitky a pečlivě se zakryly všechny mezery. Polapí účastníka do složité sítě iluzí a tímto trikem ho přiměje, aby uvěřil, že hra je skutečná. Ty všechny možnosti nás stále fascinovaly a nakonec jsme byli přesvědčeni, že projekt je schůdný. Souhlasili jsme se vstupem do inkarnační hry, protože nás nadchl příslib mimořádných dobrodružství vědomí.
Mnohost jako projev Jednoho
Svět je podle tohoto konceptu hra.
Hra, kterou rozehrává Tvůrčí Princip, aby se naplnil. Hra s kulisami tak rafinovanými, že si je už ani neuvědomujeme.
Hra, v níž každý hrajeme svou roli. Role může být tak dokonalá, že zapomeneme na to, že se jedná o hru a iluzi. I dokonalý herec či herečka někdy splynou s postavou, kterou představují. Pak je božské obsaženo úplně ve všem. A všechno je božské a dokonalé. Albert Einstein je jistě obdivuhodný. A Saddám Husajn? A žralok lidožravý? Bůh hraje dokonale roli Saddáma Husajna či žraloka stejně jako Bůh dokonale naplňuje roli Alberta Einsteina. Tyto vhledy nás vedou k toleranci a úctě k všemu živému. Přesto toužím e po opětovném sjednocení s Absolutnem. A můžeme ho dojít.
Přitom si ale uvědomíme, že tento absolutní princip není koncem naší pouti, ale zároveň jejím začátkem. Zároveň přitahuje jednotlivosti do svojí celistvosti (holotropní síla) a zároveň je pro svoji potěchu z mnohosti, z realizace odděluje (hylotropní síla). Jednotlivost je to, co dává absolutnu konkrétní podobu. Řečeno terminologií kabaly: Lidé potřebují Boha a Bůh potřebuje lidi.
Podobně se řeší i problém duality dobra a zla. V našem světě si neumíme představit jedno bez druhého (a proto nám vyjádření celého jednoho filosofického směru nám stačí jednoduchý černobílý obrázek). Tvůrčí Princip proto stvořil dobro i zlo, ale v podstatě jsou dobro i zlo Jedno. Ve všech situacích, v nichž se uplatňuje p rvek zla, jako jsou nenávist, krutost, násilí, bída a utrpení, hraje tvůrčí princip sám se sebou složitou hru. Agresor je totožný s napadeným, diktátor s utlačovaným, násilník se znásilněným a vrah se svou obětí
|
|
|