Kdo s večerem 16. listopadu nosil na nose brýle, zjistil dříve než rosnička, že začíná právě poprchávat. Déšť omýval z ulic lidi a na jejich stopách se zabydlela zrcátka kaluží od pouličních lamp. Krátce po šesté mrholení ustalo, socha Máchy na pražském Petříně se leskla čerstvě omytá, připravena vedle té Hladové zdi posnídat něco nehmotného.

Z červených balónků, které věnoval Dnu poezie Dopravní podnik, jsme udělali hrozen, který byl za voko na zajíce přichycen k Máchově kytici. Při jeho upevňování se jeden z balónků poranil snad o bodlák v těch kamenných květech, až to zazvonilo v uších. Ze tmy postupně za sebou přicházeli – Čaro, Martin, Fungus2, Čagy, z Písmáka Cínový vojáček, Paranoid_android, Zvířátko, Rebecca13 se svým malým básníkem, Ticho a z místních přilehlých křovisek asi v 19:15 prvně vykoukla čočka MPospa, který celou akci takto zdokumentoval.

V průběhu čtení kolovala z ruky do druhé promrzlé ruky umělá dvoulitrová láhev červeného Sklepmistra, kterážto podezřele šuměla, ale po chuťové stránce šla pít. Nejdříve opsala kruh skoro všech, poté se tento kruh zužoval až skončil ve trojičce a v posledním loku Paranoid_androida. V tom básník Ticho vyndal odkudsi zřejmě cyrilicí napsanou pozvánku na zítřejší vyhlášení krále básníků ve sqotu Milada. Zpaměti přeříkal své verše, přidal se Čagy, ostatní vyndali z kapes pomačkané papírky.

Když se Mácha na balónech ne a ne vznést k nebi do nebe, začali jsme se postupně rozcházet a někteří se vydali hledat něco teplého v beznadějně plných kavárnách.

Reportáž sepsal Martin

Fotodokumentaci pořídil MPosp