TOTální E Magazín


	ISSN 1214-3529 Pátek 27.12. Žaneta

Všechny rubriky

		Poezie

>		Poezie

> Klasické verše

> Básnické slovo

> Všehochuť

> Teorie poezie

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.

Básně mého pětiletého bratra Šimona - Rochňátko
Autor: tichotam (Občasný) - publikováno 2.11.2004 (10:24:11)

	tichotam (Občasný) - 3.11.2004 > stanislav> Souhlasím s tím, co říkáš. Ale já se dívám poněkud jinak: nechci rozhodně zařadit šímovu tvorbu(dětskou tvorbu vůbec) do literární tradice jakožto dílo. Jde mi o podchycení pramene. Kterým toto psaní jistě je. Jde mi o porovnání tvůrčích principů dítěte a o srovnání s námi. Myslím, že mnohdy kořeníme básně právě tímto dětským psaním, které ovšem má jiná témata než děstská. Třeba opěvovaní potůčku pod vrbou. Och jak dospělé téma! Ale šíma se u té vrby taky zastavil a řeč mu dala na jezyk něco základního. Nikoli poezii, ale jistě základ poezie. Vlastně chci po diskusi srovnání tvůrčích principů. A nemusí to být nakrásně v diskusi, stačí mi, když se zamyslíte. Například moment, kdy šimon vymyslel "prudkou a gumovou tyč" je naprosto totožný s momenty stvoření většiny dospělých obrazů. Ty jsou posléze uchopovány rozumem a tím je jim přikládán smysl. To se dětem nedaří, nebo jen do jisté míry a maximálně v rámci jedné jednoduché metafory. Taky si myslím, že čtení dětských textů je naprosto skvělým cvičením v osvojování si jazyka, nikoli frází a klišé. Je až zarážející, že šímovy "básničky" jakkoli jsou z poetického hlediska nezralé a špatné, mají k poezii daleko blíž než většina začátečnocké produkce nenadaných autorů okolo věku třeba 15 - 20 let. A absence klišé není jediným rozhodujícím faktorem. Jsou často daleko blíž věrnému zachycení bezprostředního obrazu(který sic nedokážou uchopit) a také třeba jsou dál v bezprostřednosti výrazu. Je velice těžké nechat svůj smysl v básni znít přirozeně, jako se to daří dětem. A když se o tu přirozenost snažíme, vracíme se k dětskému nevázanému pohledu, na který pak s úsměvem napojujeme opět pohled dospělý. Z tohoto hlediska jsem chtěl aby jste se zamysleli. Ne: "Proč je to normální?"..ano je... ale: "čím je mi to vlastní a v čem je to dál než já, jak to uchopit". V malířství vím třeba o Paulu Klee který v jednom období napodoboval dětské kresby a jen jako třešničku na dortu jim dával smysl - který jistě k opravdové poezii patří.

		<reagovat

Reagovat na tuto poznámku u příspěvku

Odpověď se také zašle uživateli tichotam
Autor má zájem o hlubší kritiku svého příspěvku

<jméno

e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je deset + jedna ?

Napsat autorovi (Občasný)

Addictive Zone Orbital Defender Game