|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
V té chvíli první slza skanula mi po tváři.
Pro tvou lásku, která už dávno nezáří.
Zdála se být tak krásná, já v to věřil.
V době, kdy jsem rakev pro své city měřil.
V té jediné chvíli ocitla se v mém srdci dýka.
Zaslechl jsem zlý smích sádrového trpaslíka.
"A čemu se divíš, zamilovaný blázne?
Láska není vždycky jen to krásné."
V té poslední chvíli dopadla slza na můj klín.
Já chtěl ji poprosit, však dala mi jen splín.
Vy všichni teď civíte na mě každý den.
Co divného na člověku, který ztratil svůj sen?
A dnes, v této chvíli, cítím se jak mrtvá socha.
Byla to jen krátká kapitola, smutná epocha?
Nebo jsem zanevřel na lásku, jak se sluší?
Je to díky těm lidem, kteří nemají duši?
|
|
|