Se samozřejmou přísností pohybů

sádrových byst odkládáš žezlo

lehkosti s gestem králů

řvoucích pod tíhou zdánlivě slepých

slov konspirací nevinné

ctnosti

Nerozhodnost lekavých okamžiků

korunuje hlavu Tvou stafáží

všednosti vpletenou trýzní

všech upřených pohledů střežených

do krajnosti krajin zpocené

lidskosti

Za zaskleným rámem Tvých utkvělých

představ sedíš sám polapen

schlíple-

na prohnilých parketách prasklého

nebe- s rukou založenou v klíně a

kolem se v záchvatech plazivých

křečí prohání ticho a

Ty vlhkou levou dlaň rozechvěn tiskneš

na sklo a

nahmatáš

tmu

       Tvých zítřejších gest