co to ten muž tam plive ?
oheň ?
já radši flašinet
a chytla ho za ruku a nořila si jí hluboko do těla až k
studenému válečku s písmem starším než písmu páně Brailla
a on si z ní četl jako čtou slepí hudbu
zíral jsem na ně z nitra své křišťálové koule
zíral černokněžně
ale každé mé zaklínadlo mi jen zamlžilo výhled
později toho dne přišel Alladin a rukávem tu páru ze skla setřel
tak polez
džine
vyšplhali jsme na ramena železnému muži, povídali si až do rána
houby kořalka – potoky v nás tekly !
ráno se můry rozlétly kohoutům do spánků
a já se svému pánu svěřil s Šeherezádou
tisíce pohádek jedné noci ále ženský !
v zátylku taje čokoláda jdi ty !
byli bychom se hádali mnohem dýl, jenže v tu chvíli se kohouti
hrůzou rozkřičeli
železný muž se otřepal a já mu sletěl z ramene jak švestka..
šli toho rána kolem Pámbů se svatým Petrem
hola- švestka !
rozjásal se sv. Petr, sebral mě ze země a hodil to pusy jak širokého tak dlouhého
ale, Petře !
pokáral ho Pámbů, ale sv. Petr měl titul a už se neměl čeho bát
jenom se zazubil a plivnul mou pecku Pánubohu rovnou do nosu
když jsem se probudil, nikde nikdo- Alladin, z železa muž, sv.Petr
Šeherezáda- nikdo
jenom hlína, ale nedusila, spíš jako když tě žena vezme do dlaní
věnčité kořeny trávy- hezky bylo, jako na baletu
to si mě zasadil ?
a Pámbů někde kolem kývnul hlavou
a kdo tebe
zasadí ?
a pámbů kolem mě jakoby nebyl
akorát to jsem už neviděl- zrovna mi dřevem rostla květina zkoušel jsem dalším
Šeherezádám
ne, že by jich kolem chodilo tolik- ale učím se pískat
a jeden žebrák si mě nakreslil na flašinet