Sklenice cinkají, pán vedle pána,
společně psi a kočky.
Do rytmu křepčí a bez piána,
přechází pozvolna do otočky.
Sklenice rozbité, pán vedle sluhy,
čekají na přátele,
aby je poslali, s nevkusným patosem,
prosímvás do prdele.
Už leží na zemi, opilí veselím,
tiše se tiskne klika.
Pro večer spiklenců, zlatý hřeb obžerství,
přichází politika.
Ubalí cigáro, s pohledem harpie
a s klidem diplomata.
Vykouří každému, kdo se s ní napije,
každý ví, že není svatá.
Je to jen šlapka, luxusní šaty,
o trochu vyšší ceny,
růžová budoucnost pro prachatý,
žebříček z kostí, pro hyjeny.
|