|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
Ten dělá to, ten zas ono Autor: Zefram (Občasný) - publikováno 11.9.2004 (14:09:46)
|
| |
Když otevřete na moment nějakou učebnici Kybernetiky, dostane se vám hned kdesi v úvodu definice slova systém, podivuhodně vágní, vezmeme-li v úvahu, že systémy jsou právě tím, oč by v podstatě mělo v Kybernetice jít. Nabydete představy, že jde o jakousi černou skříňku, jež má výstupní a vstupní parametry. Vágní definice slova systém si vyžaduje alespoň nějakých příkladů, aby byla čtenářem lépe pochopena. A tak se dozvíme, že pro automechanika je systémem třeba vstřikovací čerpadlo, zatímco z hlediska dispečera je systémem celý vůz apod. Ještě dále vám je nabídnuta jistá klasifikace všemožných systémů a tak dále a tak dále. Jestliže chcete mluvit o problematice dopravy, pak vás nezajímají detaily, kterými jsou vstřikovací čerpadla a žhavící svíčky, naopak ve chvíli, kdy vám nejde auto, jsou jednotlivými systémy právě takové komponenty. Jste-li strojař či elektrotechnik, pak vás zajímají části ještě drobnější, jako fyzika se specializací na subelementární částice skutečně ty nejdrobnější. Kdybyste to chtěli rozebírat do detailu, pak jde o to, jaké teorie má ten či onen obor k dispozici, jaké jsou základní pojmy v těchto konstrukcích, ty právě určují, co pro vás bude systémem. A dokonalost té teorie, její schopnost předvídat a osvětlovat souvislosti pak třeba určuje, zda porouchaný automobil opravíte, zda zkonstruujete nový a spolehlivější a levnější model onoho vstřikovacího čerpadla. Pravděpodobně člověk při opravě auta nepřemýšlí o dokonalosti své teorie, či vůbec o tomhle všem, prostě ji používá. Takže proč o tom tedy vůbec mluvit? Dokonce ani lidé, kteří se běžně zabývají zmíněnými teoriemi, to většínou nedělají, ani ti to nepotřebují, prostě své teorie mění a zlepšují podle jistých pravidel. To jen filozofové a filozofující o nich hovoří, snad proto, že je to zajímavé, snad proto, že cokoliv zajímavého jim za řeč stojí. Proč však o tom hovořit? Třeba se to zdá být nutným ve chvíli, kdy základní slova teorie nebyla zvolena, kdy dosavadní teorie z mnoha důvodů nevyhovují, kdy se zdá, že je třeba začít docela znovu v docela jiném rámci. Anebo prostě objasnit, kde a co se děje. Co třeba když si přečtete nějakou úvahu na téma sociálních rozdílů. Jaká tam jsou základní slova, jaké tam jsou základní systémy, jaké mají vůbec vlastnosti, jak se s nimi pracuje, existují třeba nějaké kvantifikovatelné vztahy, anebo jde jen o kvalitativní soudy? To vše je vám, ač tak trochu mimochodně, vykládáno při studiu strojařiny, elektrotechniky, fyziky, chemie, stejně jako když se učíte na automechanika, či si o tom všem prostě jen čtete. Vůbec to není zbytečnost, občas je to noc důležité. Co třeba brání tomu, abychom namísto o vstřikovacích čerpadlech, pístech, vačkách, ventilech a dalším mluvili třeba o pricipu tmy a světla, které spolu bojují o nadvládu v motoru, přičrmž výsledke rozhoduje o jeho funkceschopnosti? Kdybychom měli jen tato dvě slova, kdyby motor byl uzavřeným systémem s pouhými dvěma vlastnostmi, pak bychom neopravili, přiznejme si to, vůbec nic. To v tom lepším případě. V tom horším bychom z motoru udělali rejdiště nespočetna principů, nepředvídatelných, svázaných jen vágními kvalitativními vztahy (kvalitativní však nutně neznamená vágní, třebaže kvantifikace je vždy lepší!). Motor by stále neběžel, tlusté folianty by však byly o něm a jeho funkci popsány.
Co když však nemluvíme o motorech, co když je tu řeč o člověku, o jeho jednání? Když si zakážeme dekompozici systému člověka na jiné základní systémy, budeme si jen lhát do kapsy, protože tenhle teoretický zákaz bude v ostrém protikladu vůči skutečnosti, že v každodenní skutečnosti jeden každý z nás bez výjimky teorie má. Proč mi lhala, když řekla, že jede za maminkou, zatímco tam jistě nebyla? Co znamenal ten jeho úsměv? Šéf mě musí konečně povýšit... Pohlédl na mě, takže mě pustí a já můžu odbočit vlevo. Myriády teorií, každý den, to je přeci už pádný důvod, proč pohrdat myšlenkou, že člověk je základní systém, který není možné dekomponovat. Existují i ryze teoretické důvody, proč takovou idey zásadně odmítat, ovšem realita života je mnohem průkaznější. Člověk může být dekomponován a JE dekomponován, nevyhnutelně. Takže dekompozice ano. Jak však? Máme se snad vydat cestou scholastiky, tvořit komplikované teorie plné všemožných slov a principů, máme dekomponovat člověka na jakési imaginární systémy bez sebemenšího vztahu k realitě, k tomu, co můžeme skutečně pozorovat, když, stane-li se naneštěstí tak, můžeme pohlédnout na části, ze kterých je postaven? Ani to ne! Copak biologie a medicína není pádnou odpovědí takovému přístupu? Stejně jako motor je možné opravit bez skutečně propracované teorie jeho funkce, třeba tím, že vložíme zpět onen podivný kabel s volným koncem, stejně tak můžeme konstruovat teorie bez skutečného vhledu do systémů skrytých v tom jediném, v člověku. Není to nic špatného, když víc nevíme, že to děláme právě tak. Přesto však v posledních staletích právě pečlivá a úmorná práce v odhalování komponent, na které lze člověka dekonstruovat, přinesla své plody. Neumíráme na mnoho nemocí, které pro nás dříve byly smrtelné, žijeme o mnoho déle a povětšinou také se dožíváme onoho pokročilého věku s menšími obtížemi. Dekomponujeme i lidské jednání samotné, ať už cestou neurologie, psychiatrie, evoluční psychologie, všude vidíme jasné důkazy toho, že člověk nejen může být takto zkoumán, ale že to zkoumání přináší i pozitivní výsledky, že víme víc a lépe.
Přesto však v mnoha ohledech se stále držíme neopodstatněne zpět. Pohybujme se na moment v opačném směru. Jestliže doposud byla řeč o pohledu mechanika, teď užijme pohled dopravního dispečera. Copak nelze najít nějaký model, v němž by jedine vystupoval jako základní systém, který by nám umožnil předvídat alespoň nepřesně a v malém to, co udělá celá skupina takových systémů? Není to možné? Jistěže je. A to ze stejného důvodu, z jakého je možné člověka dekomponovat. Děláme to každý den! Copak neodhadujeme reakce okolí na cokoliv, co uděláme? Co si o mne lidé pomyslí? Co na to řeknou? To jsou myslím také otázky každého dne našich životů. Oblékáme se tak, abychom nepobuřovali, s ohledem na reakci okolí. Víme tedy, jak okolí zareaguje. Cítíme stud, když provedeme něco, o čem sami víme, že to nebylo správné, když je tento čin veřejně odhalen. Lidé umí i toto, systém člověk může být nejen dekomponován, může být i integrován do nějakého většího celku, jehož odezvy na vstup nás zajímají.
Jsme tedy, v tomto jistém ohledu, kybernetiky, všichni, bez rozdílu, někdo více, někdo méně, protože to bylo evolučně výhodné.
Jestliže se snažíme zdokonalit své přirozené nadání, pak pro dekompozici člověka máme medicínu a psychiatrii. Naopak pro integraci se nám skýtá sociologie. Zatímco prvním dvěma lze v tomto ohledu jen stěží něco vyčítat, nakolik skutečně sociologie plní svou roli? Jsem zde v roli laika, který klade tuto otázku odborníkům. Pohlédněme třeba na pomocnou vědu historickou. Ta je vůči sociologii asi v podobném postavení, v jakém je je kosmologie vůči fyzice. Zatímco však kosmologie je často vystavena před nutnost vysvětlení, proč se její teorie rozcházejí s pozorováními, anebo dokonce vůbec neexistencí vysvětlení pozrovaného stavu na základě toho, co doposud víme o fyzikální realitě, historie této nutnosti, je-li m ialespoň známo, nebyla nikdy vystavena. A nejde o její chybu. Snad je pro historika poučné hledět na společnost tak či onak, v čemž se bezesporu může nechat inspirovat sociologií, chybí mu však tak pevné hranice, jaké umí fyzika vytvořit kosmologii. Sociologie je, zdá se, souhrnem nápadů, jak popisovat společnost. Není zatím schopna skutečného popisu. Když laik nahlédne do sociologické literatury, nemusí ji nutně ihned porozumět, ovšem s malou pomocí slovníčku cizích slov, dovoluji si tvrdit, je sociologie relativně snadným diskursem i pro nezasvěceného. Totiž v tomto oboru je běžné citovat kdekoho a též citovat osoby staletí po smrti. Najděte ekvivalent v libovolném oboru přírodovědy? Dokládá snad lékař svá tvrzení takovými citacemi? Dělá to psychiatr či strojař? Ti všichni přirozeně stojí na ramenech svých předchůdců, což paradoxně vede k tomu, že o nich nehovoří, totiž jejich zjištění jsou obecně známa. Jsou samozřejmě možné výjimky, jak však řídké! V sociologii je tato praktika běžná! O čem to jen může hovořit? Snad o tom, jak málo je v tomto oboru považováno za obecně přijímané, jak moc je stále předmětem diskuse. Totiž sociologie přešpapuje na svém místě, anebo se sune krokem hlemýždím.
Důvody tohoto stavu jsou nasnadě. Otevřte třeba učebnici sociologie, jakési kompendium tohoto ražení, Anthonyho Giddense a kdesi v úvodu najdete všeprozrazující odstavec o tom, že stav v sociologii NELZE srovnávat se stavem v přírodních vědách, neboť jevy sociální jsou natolik složité, že exaktní popis je nemožný. Když odhlédneme od gnozeologických implikací takového tvrzení, od faktu, že je to neuvěřitelně silné tvrzení, jež nelze podložit, jež je mylné už z principu, pak stačí pohlédnout na jednoho každého z nás lidí, abychom věděli, jak moc se pan Giddens a ti, kteří s ním souhlasí, mýlí. Lidé jsou kybernetiky, lidé jsou sociology. Uvažte, jak silné je to zjištění! Když jedinec ve spěchu svého života může rutinně soudit o tolika složitých situacích, když odhaduje nejen motivace jednotlivců, když nedisponuje pouhou dekonstrukcí, nýbrž když má k dispozici i odhady chování okolí za dosti komplikovaných situací, které žijeme, když jedinci mohou, jsou-li dosti schopní, uhádnout běh dějin a chytře se podle toho zařídit, proč to prý vůbec není možné pro sociologii, což by mělo být soustředěné úsilí mnoha? Vlastně ti, jež uspěli, jsou většinou těmi nejlepšími kybernetiky, zvládají psychologii i sociologii. Takový marketingový guru je skutečnějším sociologem, marketing skutečnější sociologií - ač mnohdy jen metodou pokusu a omylu. Dovoluji si tvrdit, že všechny ty kocepty, které ze sociologie užívá marketing, jsou přesně těmi, jež jsou v sociologii patřičné. Ostatní je v DRTIVÉ většině nepotřebný balast. Kdyby nebyl, pak by jej užíval marketing, protože když nejde o peníze, nejde o nic :) Ekonomie obecně je v mnoha spektech poslední dobou stále více nakloněna studiu jedince a skupin jedinců, protože klasický model je jednoduše jen ideálem.
Závěrem lze tedy konstatovat, že sociology jsme my všichni, lidé z marketingu, ekonomové, evoluční psychologové a kybernetici, ti všichni z uvedených důvodů více než kdokoliv, kdo onu humanitní disciplínu vystudoval. Podotýkám, že k osvětlení tohoto názoru, i k nalezení důvodů, proč jej považovat za přinejmenším inspirující (tedy ne zcela zcestný), když ne správný, nebylo potřeba jediného citátu, jediného klasika, nebylo potřeba ani jediného cizího a zásadně vágního slova. To je myslím cosi, co by se sociologové měli naučit nejdříve. Bobře, nic osobního.
|
|
|