Případ Slop

Na samotě poblíž Zabinoh žil muž jménem Oldřich Slop , který byl známý svou velkou láskou ke zvířatům. Tento osaměle žijící někdejší číšník karlovarského hotelu Pupp byl natolik zaujat přibývajícími hrůznými případy napadení dospělých lidí a zvláště dětí psy, že se rozhodl svým dílem přispět ke zlepšení tohoto neblahého trendu. Na své samotě si zřídil útulek na převýchovu psů, kteří napadli člověka, a to nejen těch, kteří byli obdařeni zjevnou agresivitou a vlčím pudem, ale i těch mírnějších, u nichž by až do okamžiku jejich útoku na člověka nezvladatelnou touhu trhat maso a cítit sladkou lidskou krev nikdo nečekal. Útulek na převýchovu psů, kteří zradili své pány a postavili se proti nim, zřídil Slop nejprve z bývalé králíkárny, prkenné kůlny, rozdělené na malé kóje; její dřevo bylo už tolik prostoupené králičí močí, že se téměř nedalo spálit a likvidace králíkárny byla tedy problematická; nyní ji začali obývat psi. Prvním z nich byl zdánlivě neškodný černý kříženec Míša, který ošklivě na obličeji pokousal tříletého chlapce, jenž psa znal od prvních měsíců svého života. Dalším byl tmavý německý ovčák, který utrhl a sežral kůži z ramene poštovní doručovatelky, jež přinášela invalidní důchod. Slop zastával názor, že vedle koně i pes má duši, blízkou lidské; tuto duši je třeba pochopit - a nejlépe někoho pochopíme tak, když se dostaneme takříkajíc do jeho kůže. Slop se rozhodl snížit se na psí úroveň, stanu se dobrým psem, říkal, a pak svým psím bratrům vytrhnu skryté vlčí sklony z těla. Říkalo se, že se psy běhá výběhem po čtyřech a vyráží skřeky. Údajně ve své snaze přiblížit se psům šel tak daleko, že jedl psí konzervy, rozvařoval granule, na prach drtil kosti z výseku, z nichž si pak vařil polévku. Jednoho dne od Zabinoh přijel městský strážník z Mihlavy a v autě s emblémem psí hlavy do útulku přivážel dalšího psa na převýchovu. U tepané a rzí už zubaté branky bez kliky a zvonku Slop strážníkovi prokousl krční tepnu. Na zahradě za jeho domem o hodinu později policie Slopa zatkla a útulek uzavřela.