Tady, uprostřed
říká a píchá si prstem
někam k hrudi
tady jsem pukla. A vylezl štír
krkavec a zavšivený orel
a nakonec se vydrápal
révový kořen. Vyrostl na mně
vinohrad. A od té doby
vážení, se přelévám
sklenice vína do vína
a učím se, dodala tiše
jak v písních nelhat
Tady, dole, a ukazuje kdesi
k ohanbí, je pouť ke svaté kapli
šípek v úvoze se až až červená
píchají trny, a tohle vážení
byl růžový sad. Však každá kaplička
má stěny z malty, která se drolí.
Tak pročpak
naříkat?
A tady, říká, když nanáší si
pudr na tvář
bydlely včely. A taky čáp
a taky vlaštovky. Ty nad čelem
krmily mladé. V obočí hnízdo
a na loukách to čiříkalo, že bůh dal
radosti nemálo, a líbat že se dalo
v bzučení včel, v klapání zobáků
a třepetání křídel, však každá louka
stane se úhorem. Když vyprahne
zem popraská, jak velká žíznivá
stařecká vráska
A tohle, ukazuje si k nohám
býval stojan k notovým osnovám
to bylo parády na kolonádách, a křídla
to se to vážení, lítalo v bouřkách
knoflíky praskaly, tkaničky jako komety
fábory, lampióny, dech zatajený
nožičky moje, klouzavé koráby
stříbrnou trávou
k soumraku žluklého slunce
mě dovály
|