|
| |
 |
Řešení???
Autor: epoxy (Občasný) - publikováno 11.3.2001 (01:44:15), v časopise 12.3.2001
|
|  |
Postavil se na kraj skály a s notnou dávkou strachu v očích se podíval dolu. Viděl asi pět metrů skály, zbytek se ztrácel ve tmě. Ač měsíc poměrně dost svítil, byla hodně temná noc. Měl na sobě pouze slipy a chladný vánek si mu pohrával s ochlupením na hrudi. Proběhl mu mráz po zádech. Bylo několik minut po půlnoci, kolik? to už přestal počítat. Řekl si, že skočí hodinu po půlnoci. Uvědomil si, že si sundal i hodinky, proto opatrně odstoupil od okraje skály. Ve věcech na něj odrazem měsíčního světla zablikalo sklíčko od hodinek. 12:53. Navlékl si je na ruku a z kapsy od saka si vyndal cigaretu, chvíli trvalo než si ji zapálil, vypadalo to, že vítr sílí. Po pár šlucích koukl na hodinky, ještě pět minut. Na tváři se mu objevil úsměv, v tu chvíli mu přišlo absurdní, že se svlékl, ale chtěl si vychutnat ten pád, těch pár sekund, kdy mu tělo bude omývat chladivý vzduch. Možná to bude poslední, co ucítí….
Čas už se pomalu chýlí, ještě minutka. Zbytek cigarety odhodil před sebe a koukal, jak oranžové světélko mizí ve tmě. Oči mu již ustrnuly na hodinkách, pozoroval každý pohyb vteřinové ručičky, jak se pomalu blíží k dvanáctce. Teprve teď na sobě zpozoroval nervozitu, žaludek se stáhnul, dech se zrychlil, nohy se začali klepat, na spáncích cítil tepot svého srdce. Čekal, že to přijde daleko dříve. Napadlo ho, zda to chce vlastně udělat, vždyť má život před sebou…co okolí…co rodiče…ne,ne, už se rozhodl, je to jediné řešení. Pět, čtyři, tři, dva, pokrčit kolena, odrazit se a…… |
|
|
