|
| |
 |
Svůdná krása
Autor: Godard (Občasný) - publikováno 8.3.2001 (20:08:59), v časopise 9.3.2001
|
|  |
SVŮDNÁ KRÁSA
STEALING BEAUTY
Francie/Itálie/Velká Británie, 1996
režie: Bernardo Bertolucci
61%
Být krásná znamená být zbožňována a sváděna, ne však zároveň milována.
Námět
Devatenáctiletá Lucy (Liv Tyler) se po čtyřech letech vrací na toskánské venkovské sídlo do společnosti nejrůznějších umělců, aby zde strávila několik horkých letních dnů a nechala si udělat svůj portrét. Lucy zde ale hledá ještě něco jiného - svého pravého otce, o němž se dočetla v denících své zesnulé matky, a možná také první skutečnou lásku. Lucyina panenská krása vzbudí mezi postaršími pány rozruch, ona ale nosí v srdci jen jednoho.
Hodnocení
Na první pohled to vypadá zajímavě. Slavný režisér Bernardo Bertolucci, slibné herecké obsazení v čele s krásnou Liv Tyler, poetické prostředí italského venkovského sídla obývaného umělci. Na druhý pohled ale v tomto snímku nenajdeme nic víc než žánrově neujasněnou frašku o tom, kterak krásná dívka ztropila trochu povyku mezi stárnoucími pány a nakonec se i sama zamilovala. Ale popořádku.
Herecké výkony ničím nepřekvapí. Liv Tyler sice někomu může připadat neodolatelně krásná, její bezvýrazné sterilní herectví ale sympatií příliš nevzbudí, a tak se její přehrávaná svůdnost jeví poněkud směšně. Jeremy Irons naopak nedostal mnoho prostoru, aby prokázal své herecké kvality, stejně tak legendární Jean Marais v jedné ze zanedbatelných vedlejších rolí. Režisér svěřil výraznější role málo zkušeným hercům, kteří si se svými party poradit nedokázali. A po pravdě řečeno, ono ani nebylo co hrát. Snímek nakonec vypadá jako mírně exhibicionistické vystoupení Liv Tyler, jejíž krásu režisér zřejmě považoval za natolik okouzlující, že dokáže celý film sama utáhnout. Bohužel - nestalo se tak.
Co se týče zmíněné žánrové roztříštěnosti - první minuty vypadají jako lehce umělecký film s poutavou hudbou, další část se jeví trochu jako melodramatický příběh nenaplněné lásky (Tyler vs. Irons), aby se nakonec změnil v žánrově nezařaditelné nic. Susan Minot si se scénářem příliš práce nedala a Bertolucci také neměl o svém snímku jasnou představu.
Abych ale jen nekritizoval. Tak zlá Svůdná krása zase není. Zaujmout dokáže barevně lákavá kamera zobrazující toskánské léto, pár kvalitních moderních písní alternativní produkce (Cocteau Twins, Portishead,...), několik scén, ve kterých se objeví Jeremy Irons, i probleskující náznaky hodnotnějšího umění.
Bertolucci se neprozíravě spoléhal na svou zkušenost a uvařil z jedné krásné tváře, zajímavého uměleckého prostředí a nevýrazného herectví podivnou směs, která vyznívá naprázdno. Komu jednoduše nestačí, když se na plátně dvě hodiny producíruje rádoby extrémně svůdná dívka, ten ať se Svůdnou krásou svést nenechá, neboť svůdného na ní opravdu mnoho není.
|
|
|
