|
BLÁZEN
Tvůj pohled jako slunce žár,
já taju jako led.
Ten pohled,jenom vteřin pár,
já chci ho vrátit zpět.
A Ty ho nazpět vracíš,
tělo Tvé se vlní po parketu.
V kouři se mi ztrácíš,
někdo u stolu típl cigaretu.
V duši nesmělost a touha,
do srdce cesta z oblázků.
A ta cesta je tak dlouhá,
jsem blázen,co věří na lásku.
Blázen, který tolik touží,
ale nemá odvahu.
Blázen, který ač to zkouší,
jen stojí na prahu.
Blázen, který bojí se
překročit ten práh.
Blázen a ač snaží se,
jen stojí a má strach.
Hej blázne, ty jí miluješ,
tvá odvaha však spí.
Tak proč jí to neřekneš?
Ať to aspoň ví.
Tak jednoho dne večer
řekl, co na svém srdci měl.
Však odpověď jak rána mečem,
tak nezbylo,než aby šel.
Tak ve svém smutku napsal báseň,
ta báseň je pravdivá.
Dal té básni jméno Blázen.
Ten blázen jsem já.
|
|
|