»
Po trošce lahodného a jemně svíravého australského vínka ve mně začalo vibrovat Jiné Vědomí. Nejprve jsem začal vnímat hudbu mnohem více plasticky a pocitově výrazněji, přičemž mi zmizelo myšlení a vnímání času se také ztratilo.
Velký dar pračlověku byl oheň, největší už od pradávna byly a jsou pro připravené zasvěcence posvátné a náležitě obřadně užívané enteogeny. Ačkoliv stav rozšířeného vědomí i vnímání trval asi jenom hodinu našeho času, jednotlivé několikaminutové skladby zpěvu indiánů nebraly konce. Jak jsem se vracel z posunutého do běžného vnímání, tak se pozvolna hudba jakoby zrychlovala a mizelo vnímání jednotlivých tónů v hyperprostoropocitech.
Už dimenze 4,8 (intuice), jež po chvíli poslechu nastoupila, mě překvapovala co všechno umí. Zase se mi hudba stala tancem pocitů ve virtuálním Vědomí. Každý tón jsem naprosto živě vnímal jako pocit i symbol čehosi hlubšího, co mi intuice svým bleskurychlým myšlenko-pocito-vnímáním ukazovala v nekonečném sledu obrazo-pocitů, kde zkusit myslet “normálně” bylo až bolestivě ploché a omezující proti tomu gejzíru nových a stále stejně úchvatných pocitů a objevů nových, netušených pohledů na známé věci a skutečnosti z jiného úhlu vnímání i chápání jakousi Myslí mimo známou, rozumově emocionální mysl.
Poznal jsem, že meditace nejsou tak docela rozšířeným vědomím, jak se zvenku zdá. Ale spíše posunutím vědomého vnímání a chápání za obvyklé běžné meze. Už jen tím, že v posunutém vědomí, či stavu vytržení neplatí běžná logika ani způsoby uvažování, které tam mají asi tolik co říci, jako když jde člověk kolem plotu a pes to oznámí hlasitým štěkáním. Natož emocionální popudy či touhy, ty už Tam nemají vůbec co dělat.
Na druhou stranu je to stav, ve kterém nelze moc fungovat navenek, či ho dlouhodobě snášet, neboť pak už by člověk duchem neobýval tuto uměle generovanou realitu vnímání a prožívání sebe, takže by zde nemohl pobývat už ani tělesně.
A to je to, co mi opět ukazovali, ale zase Jinak. Totiž, že realita kterou vnímáme a myslíme si, že v ní fungujeme je tvořená jen projekcí Naší Mysli do našeho uměle omezeného vědomí. Tedy podobně jako v Matrixu. Každý pocit ze smyslů či vnějšího vjemu se energií, kterou je tvořen a řízen z vyšších sfér podle Jejich zákonitostí se odráží, čili projektuje do naší mysli a tím vytváří v naší pomyslné hlavě sugesci o své realitě. Je tak tvořen každý detail všeho, co běžně vnímáme „skrze smysly“ a vyhodnocujeme do pocitů a myšlenkových symbolů v mozku, což je z naší pozice vycházející pohled na realitu, ale už nikdo se nepozastavuje nad tím a neexistují ani smysluplné teorie o tom, jak je tvořeno vědomí, kde se mění neuroelektrochemické pochody v uvědomění si toho všeho.
Jelikož se podobné děje i stavy mysli neustále opakují podle nám do jisté míry srozumitelné logiky, přičemž my máme stále omezené vědomí, takže zachytáváme jenom je a brukot našich myšlenek, které reagují ze své podstaty jen na to co vnímáme, jsme neustále a téměř dokonale udržování v omezené vizi reality, která je nám vlastně uměle vygenerována (či sugerována), a my jsme její součástí a rádi se vědomě i podvědomě přidržujeme této určitou jistotu a stabilitu skýtající iluze vědomí, do něhož jsme obvykle plně ponořeny, že už ani nebereme nic jiného vážně.
Zkrátka je to dokonalá virtuální Hra, kde jsme plně subjektivně ztotožněni s objektem, skrze který vnímáme. Ale ten je vytvořen projekcí vyššího Vědomí. Ač se nám zdá, že jsme odděleni od našeho vyššího Já, jsme Jím stále tvořeni. Rozhodujeme se Jím a prožíváme neustále Jeho jen iluzorně oddělenou část – ego s jeho uměle vytvořenými bariérami ve schopnostech projevu i vnímání sebe sama. Vněm máme dokonale vytvořený pocit svého celistvého vědomí, jež je do jisté míry svým pánem a tvoří si své hry, ač je dosti značně závislé na nepředvídatelných vnějších i vnitřních podnětech. Což je dáno zase jen tou představou hradby, že je „něco“ mimo nás, a „něco jiného“ uvnitř nás. S uvědoměním a překročením těchto omezení pracují všechny hypnotické, transovní, šamanské i mystické techniky všech kultur na náboženství.
Tato projekce sebe do nám nepochopitelným způsobem vygenerovaného systému nám dává možnost plně přijmout tuto Hru na Sebepoznání jako jedinou realitu, brát Ji vážně a hrát ji naplno. Což je i záměrem. Zkrátka jsme nevědomě hráči vlastní Hry na virtuální osobnosti a svět, kterou hrajeme Sami se Sebou, což si běžně nejsme schopni uvědomit, ale celá hierarchie našich vyšších Já na své úrovni vnímání už ano.
Po nástupu vyšších vědomí do meditace jsem pocítil Jejich Jinakost a Hravost, s jakou tvoří proudy geniálního a slovy nepostižitelného pocito-obrazo-vnímání. To vše v nádherně jemné a přesto velice intenzivní vnitřní extázi z hlubšího uvědomění, spojení Sama se Sebou.
Vždy znovu a znovu se nestačím divit, kde se to Vše ve mně bere, ale existence Toho je tak zářivě i naplňujícně jasná a vše prostupující, že zažívat Ji je nad všechny ctnosti, bohatství i posvátnosti tohoto světa. Neboť Vše je jen projevem Její nekonečně dokonalé Tvořivosti a bezmezné Vůle.
»
Poznámka korektora: Mohlo by se zdát, dokonce i v meditaci, že Probuzení či Osvícení je snadné a rychlé, ale není. Trvalý stav vyžaduje obrovské změny osobnosti, jež trvají dlouhou dobu a jsou dosti náročné i bolestivé. Prostě vývoj s nastavenými archetypy, kterým procházejí všichni, mystikové jen o poznání rychleji.
|