váhu nesli rovnoměrně
v bocích zaklíněné vpichy (a třeba byli i naostro)
vážení páni, vážené paní
začneme
.
.
.
"a pán pravil" monotónně
míň než vyvanulo z věnců - za tu dobu
sedm fialkových dam si poposedlo
jako cukříky na kávičce
slzy na dortících tváří
"a pán pravil" dál
nelíbí se mi tu
vždyť ta kutna je tak směšná
poklona
píseň od Boha
halelujá
a pro něj odznova
halelujá
jak flašky po schodech
halelujá
.
.
.
poslouchal jsem tak minutu a třicet čtyři sekund
když si ten dřevěný pán s nataženou rukou promnul zkamenělý výraz a vybuchl
začínáš klackovatět
ty kluku jeden nezvedená!
povídám
ticho suší
rozmáčené oči, léčí
poničené uši
slyšíš?
a on
měl jsem tě víc řezat, byl bys jako pěna!
a já
ale to bych nebyl já
a on
ale měl bych tě teď tady
.
.
.
Tati, já se vrátím
|