Sedím a sním

přitom z okna hledím.

Je mi branou do vysněného světa,

čárů, kouzel, skřítků, vil.

Jsou mi bližší než kdokoli jiný.

Znají mě a já je.

Nikdo nikoho neklame planými

řečmi jež by se v písek obrátili.

Splní co slíbí,

úsměv z tváře neodkládají ani

v chmurnou chvíli.

Jsou mými přáteli, mou rodinou,

jsou tím překrásným v mém srdci.

Nikdo na světě mi je nevezme,

to mohu jen já sama,

avšak byla bych hloupá,

kdybych tak učinila.