Vánoce

Současné Vánoce se dají popsat opravdu několika málo slovy. Nákupy, úklid,  pečení cukroví, přejídání se a následné funění u vánočního stromečku.

Vše začíná předvánočním úklidem. Je až obdivuhodné, co některé naše hospodyňky a hospodáři dokáží. Někdy mám pocit, že schválně celý rok neuklízejí, aby toho měli na úklid potom víc. Leští nábytek, perou koberce a záclony, ovšem je lepší je rovnou koupit nové, pár dní před svátky vyklízejí celý byt a malují, umývají okna, venku je sice mráz , ale ony (většinou ženy) se s radostí naklánějí z oken a  drhnou je zázračnou švédskou utěrkou. Všimli jste si, že čím vyšší patro o to radostněji jim kmitá v ruce hadr? Manželky kupují nový lustr a manželé či dědové vysekávají s obrovskou vervou elektriku, při opakujícím se sestupu a výstupu na  žebřík stihnou zapojit opravenou pračku a paní domu stačí všechno vyprat aspoň dvakrát. Je to úžasné co všechno se dá stihnout  během několika týdnů. Jsou i tací, co to stihnou během několika dní. Před takovými klobouk dolů.

Dospělí jsou samý shon, práce, nervozita, která pramení z návalu předvánočního stresu.Je naší chybou, že se vánoční  svátky , které vždy byly svátky klidu a pohody a rodinného štěstí, změnily ve svátky pološílejících lidí, kteří se honí po ulicích a obchodech.

Lidé ale rádi stojí fronty, mačkají se v přeplněných obchodech, jeden druhému pomáhají s taškami, čím více igelitek, tím je člověk spokojenější. Tak proč se zbavovat těchto kouzelných chvil, strávených v milém prostředí obchodních domů.

Lidé kupují věci, které jsou většinou zbytečné, nikomu nic neříkající a předražené. Kupuje se vše co se dá koupit. 

Obchodníci nasazují ceny, chovají se jako správně ekonomicky smýšlející prodejci. Byli by hloupí , kdyby nevyužili nacpaných peněženek, které si  přímo říkají o otevření a zbavení se peněz za cokoliv. Ale i oni se snaží, pouštějí do reproduktorů vánoční koledy, většinou americké, ale nemějme jim to za zlé. Českých koled zas tolik není a tak nás chtějí obchodníci potěšit alespoň touto hudbou. Vždyť oblíbené „Jingle bells, jingle bells“..je o mnoho krásnější než-li české „Rolničky“…….

Hodně lidí si také kupuje nové ozdobičky na stromeček. Přece nebudou mít stejné jako vloni, že?

Je to přece zcela pochopitelné.

Nejkrásnější ozdoby jsou ty nádherně vybarvené, z kterých zrak přechází. Modrá, zelená, zlatá, oranžová…, ozdoby kulaté, hranaté, zahnuté, plastické…nekonečně mnoho možností jak udělat ten svůj stromek originální.

Bohužel musím sdělit své rodině, že budeme mít ozdoby stejné jako vloni, a předloni…. proutí a dřevo a voňavá jablka…Ale příští rok, si určitě ozdobíme stromeček podle nejnovějších trendů, protože i výzdoba bytu podléhá modě. Umělé větve, umělý stromek, umělé ozdoby, umělý kapr…vše se dá koupit.

Běhání po ulicích, narvané tašky, přecpané ulice, potažmo silnice, nadutá a zpocená těla….to jsou krásné chvíle… po kterých se většině z nás stýská, a proto je každoročně opakujeme a tváříme se spokojeně a šťastně….To jsou Vánoce…,ty úžasné svátky klidu a míru, porozumění a pohody…nebo snad ne? Pletu se? Možná…možná se jsme jen zapomněli…

A jak se na to tváří má rodina? Myslím na tento každoroční vánoční maratón? Většinou se usmívají..Oni dobře vědí, že se těchto „akcí „ neúčastním. Prostě je nesnáším. Samozřejmě, že najdou mé děti pod stromkem dárek, který si přáli, přece ty dětské oči nezklamu,ale všeho s mírou, žádné shony a stresy.. stihnu udělat i bramborový salát, osmažit kapra a řízky…a pokud bych to nestihla? No, ještě se to nestalo, ale svět by se nezbořil a Vánoce by kvůli mně nezanikly….

Vánoční nákup

Také jsem se také musela vydat na předvánoční nákup. Nedalo se nic jiného dělat, děti mají rády cukroví a tak jsem sedla do auta a vyjela.

Jela jsem do hradeckého supermarketu, s nadějí, že zde bude málo lidí.

Chyba, velká chyba….

Před vstupem do obchodního centra se na mne už zdálky vesele smál obří Santa Claus, zavěšený přímo nad hlavním vstupem. Nedal se minout,a tak jsem jen s úžasem sledovala jak bliká a vesele si zpívá. Ihned jak jsem vešla do obchodu, se ke mne doslova vrhl mladík, co měl na hlavě sobí paroží. Byl opravdu okouzlující. Když si prý u něj koupím celé balení Pepsi-Coly, mohu něco získat. Píši záměrně „něco“, protože jsem byla natolik fascinována jeho sobím parožím z plyše, že jsem nestačila dávat dobrý pozor co mi říká.

Pak jsem uviděla davy polomrtvých lidí, kteří zběsile nakupovali vše. Nakupovali hromady jídla. Asi měli všichni obrovský hlad, možná tito lidé jedí jen jednou do roka, a ta doba právě nastala. Možná jsem přeslechla zprávu o konci světa nebo snad budou obchodníci stávkovat? Nedej bože, aby supermarkety zkrachovaly a měly totální výprodej?

No nic, pomyslela jsem si, ať se najedí, ať si dají do nosu, vždyť je to koneckonců jejich věc.

Během několika málo minut jsem nakoupila mouku, máslo a cukr potřebný na upečení trochu cukroví a ještě pár věcí, které jsme hodlali sníst ten den. Moje rodina tomu říká večeře…ale podle ostatních nacpaných nákupních vozíků, které se kolem mne s naprostou přesností pohybovaly směrem k pokladně, to nevypadalo jako večeře, ale jako hodně, hodně, hodně moc velkých večeří…

Při pohledu do vozíků si tito lidé potrpěli na kvalitní jídlo.

Zastyděla jsem se..Bože, čím to krmím svou rodinu? Chlebem? Máslem a rybičkami? Zeleninou?

Ne, něco je špatně, musím se nad sebou zamyslet.

Kolem mne projel nákupní vozík spojený ještě s jedním v jeden nekonečný vlak…Co táhnul? Vypadalo to nákladní vlak, který táhne palivo….Ale při bližším prozkoumání projelo kolem mne množství rohlíků, kompotů, paštik, několik mrtvých kuřat a snad jedna krůta…

Napadlo mne, že by zde otevřeli oddělení levného masa? Nebo výprodej veškerého pečiva?

Tútúúú….odskočila jsem.

Projela hromada konzerv, ale ne obyčejných vepřových ve vlastní šťávě, ale kaviár. V koutě vedle něj se krčilo několik brambor a ta největší majonéza, jako jsem kdy viděla.

Hurááá…, tak jsem se konečně dostala k pokladně. Jak se mi ulevilo. Vedle mne stal také jeden  vozík, který vezl chleba a zeleninu. Platím a je mi líto, že se už se svým mininákupem musím vzdálit a uvolnit místo jiným, také šťastně vypadajícím lidem.

Vánoce a  „reklama“

Spadl mi kámen ze srdce, ještě nejsem totálně zblblá těmi reklamami, které se mi snaží namluvit, že chleba není to pravé, že lepší jsou rohlíky sypané čímkoliv, a pokud chleba tak arabský, že mám kupovat Kitekat za každou cenu, i když nemám kočku, že bych měla vždy nosit v kabelce nějakou tu kost pro náhodně potkaného psa, v lepším případě jejich tolik oblíbené Chappi, že jediná  káva, která se dá pít je Jihlavanka a nejlepší hrnek je ten červený, ale jen pokud si koupím Nescafe. Že pokud nebudu prát v Arielu, tak vlastně budu zapraná a špinavá…

A hlavně si nesmím zapomenout udělat větší okno, podle toho jak velkého čekám Ježíška. Ovšem mohu se stoprocentní jistotou říci, že i kdybych vymlátila celou zeď, tak milý Ježíšek vletí k sousedům co jen otevřeli světlíkové okénko. A tak zas odkládám se smutkem v očích kladivo a palcát a jdu si pustit televizi, ve které se dovídám samé důležité věci.

Když  pivo, tak  Litovel,  možná bych ho mohla říznout fernetem, vždyť každý má své dny,  ale nevím jestli je k tomu lepší Telka maková nebo sýrová. Po náročném dni bych mohla zkusit Rafaelo a pokud se rozhodnu se mýt, tak jedině s Radoxem, i mým vlasům dopřeji to nejlepší. Vím přece , že nejzářivější jsou po šamponu od Loréal Paris…Já za to přece stojím!

Už vím o co si napíši Ježíškovi..Chci vypadat stále svěží a mladá. A proto jedině Dermacol. Je to tak jednoduché.. A protože chci myslet jen na lechtivé věci, koupím si lednici  a sporák  značky Elektrolux a mám po starostech, tyto neuvěřitelné spotřebiče přeci za mne vše udělají a já budu mít více času na svou rodinu...Já bláhová… proč jsem jen na to jen nepřišla dříve?

Ovšem Já jsem neoblomná, má dcerka se nechává  zlákat a s naprostou jistotou mne přesvědčuje, že ta panenka s mrkacíma očima co mají v Tescu není ta samá jako ta v televizi, ten plyšový pes co vrtí ocasem, skáče a vydává pravý psí štěkot není na baterky a nevyrobili ho Japonci, ale Ježíšek, a je to právě On, který si přeje , aby ho dostala pod stromeček. Od mé pětileté dcerky  toto „přesvědčování“ snesu, je u něho velice roztomilá.

A pokud se náhodou Ježíšek rozhodne jí nadělit miminko, tak jedině to pravé od Matella, ty ostatní jsou k ničemu a kdyby jí náhodou chtěl darovat ještě postýlku pro panenku, tak ne dřevěnou, ale tu nádherně růžovou, co z ní bolí oči a je celá z plastu a při vložení tužkových baterek, hraje příjemně uklidňující hudbu , která pochází  přímo z Koreje.

Ovšem nejkrásnější je Sněhurka. Opravdu je moc pěkná. Jenže se jí nedají ohnout ani kolena, takže milá Sněhurka, celý den pouze stojí. Ale ona stejně jen uklízí po trpaslících, takže vlastně proč by si sedala? Pokud naše milá Sněhurka bude chtít spát, prostě se postaví (což umí) a pak sebou naznak praští přímo do postýlky. Bohužel však nemá cenu Sněhurku kupovat bez trpaslíků.

Ale nemyslete že jí stačí jeden. Ne. Sněhurka potřebuje všech sedm. A tak místo vánočního kapra a živého stromečku, bude doma Sněhurka a sedm trpaslíků, a když někdo bude mít hlad, pustí si hudbu linoucí se z růžové postýlky a na hlad hned zapomene…

Stojím dál ve frontě na kasu a těším se na ten klid až budu sedět doma.

Výborně. Nedalo mi moc práce hodit jednu tašku do auta a odjet z této vánočně naladěné zóny. Za chvíli jsem byla doma. Tam jsem s láskou odevzdala nákupní igelitku synovi, který ví, jak velmi miluji tyto vánoční nákupy. Když jsem vešla do kuchyně, kde na  mne čekala čerstvě uvařená voňavá káva, věděla jsem, že si  Vánoce užijeme.

Jen lituji, že jsem nevzala na nákup sebou svou rodinu, mohli si taky užít. No nic, příští rok, je určitě vezmu s sebou, myslím, že se nic nezmění a tak o nic nepřijdou.

Ale teď už musím jít dát do truhlíku chvojí. Do velkého kameninového květináče naaranžovat živé větve smrčku, na které pověsíme keramické ozdoby, které vyráběla má dcera ve školce…

A co najde pod vánočním stromečkem ? No přece Sněhurku…tu pravou a jedinou.