Když jsem Tě poznal měla jsi krásnou hlavu
krásnou hlavu bez mozku.
Lesy teď šumí

voda proudí dál
sopka se bouří
bouře se vzdaluje
slunce svítí
motýli létají sem a tam.

Když jsem Tě poznal
byla jsi bez mozku
chtěl jsem Tě obejmout
a ze srdce chytit Tě za ruku
a spatřit Tvojí tvář,
však mraky se zatáhly a voda zničila ten ráj,
zbyla mi naděje na slunce v duších nás.

Armáda motýlů
v boji proti nám nezvítězila,
protože realita je realita,
jako Ty jsi stále hlava
hlava bez mozku.

Sbohem krásná vílo
Tvé oči vypálily kříž v mém srdci.
Již nezapomenu!