UŽ NENÍ PRO CO ŽÍT

Zklamaný a sám.

Od světa čekal trochu víc.

Všechnu sílu už lidem dal

a teď nezbylo mu nic.

Nezbyla mu ani víra,

Tu ztratil i s citem svým,

místo smíchu černá díra,

v hlavě pusto, hustý dým.

Nad propastí mlha bílá,

stačí krok a k smrti jít,

nikde nečeká ho žádná milá,

už dávno není pro co žít.

Přemýšlel, proč se mu to stalo,

proč mu nikdo nedal šanci,

proč tolik květů opadalo,

proč ze snílků se stali štvanci.

On, zlomená osobnost,

jež svoji tíhu neunese,

ve svém těle cizí host,

zrcátko, co neleskne se.

Nad propastí mlha bílá,

stačí krok a k smrti jít,

nikde nečeká ho žádná milá,

už dávno není pro co žít.

Život je jen hra

a netřeba se loučit,

prohrál válku se svým světem:

teď mu zbývá dolů skočit.