|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Má duše je jak vody kapka
uvězněná v těle jako hrobka.
Toužebně čeká na vysvobození,
na tu chvíli sjednocení.
Až přijde ta slavná chvíle
a ty proměníš se v sen,
jenž je teď už plný píle
pak noc bude jasnější než den.
Co si myslíš, co ty víš,
pro své tužby pořád sníš,
i když jsou přespočetné
za nocí jeví se ti věčné.
Ale potom v tom okamžiku,
ty budeš vším a všude,
sic smrt je k nářku,
neb po tobě už nic nezbude.
Za to pak ta přání:
lásky, štěstí a všeho
splní se po umírání,
které je též součástí Jeho
hry, ve vesmíru nekonečném,
kde je i ta krásná brána,
jejíž dar je ve věčném
kole života. Za jaká práva
tedy, chceš se tady příti?
Přec staneš se vodou,
jenž duši tvou bude míti
a pak jednou...
Vzpomeneš si na člověka,
toho slavného reka.
Jenž chtěl být šťastný,
ale v pravdě - byl temný.
A žil si bez pochyb bytí,
teskné jak vlčí vytí.
Pak smíchem se kapky tvář
rozzáří. Tak to bude,
tam nepočítá se kalendář,
tam můžeš být všude,
kde chceš Věř mi:
v nebi, řece, moři.
Jako ta kapka volná,
navždy svobodná.
Zavítáš do Říma,
kde Koloseum dřímá.
Podíváš se na tahity,
ale nebudeš už cvičit rity,
na překrásné plachetnice,
nádherné to vodní tanečnice.
Pak... Omrzí tě cestování
a ty začneš jiné čarování.
Číňan, Arab nebo Řek.
Čímkoliv se ti zachtělo být.
Budeš zase člověkem,
či snad zachtělo se ti býti zvířetem?
Budeš všemi a vším do jednoho,
takové je kouzlo Toho.
|
|
|