Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Pondělí 11.11.
Martin
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
 Poezie
 > Poezie
 > Klasické verše
 > Básnické slovo
 > Všehochuť
 > Teorie poezie
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

 
<předchozí ve sbírce Vůně domova z kolekce Večeře se stíny
Autor: Gala (Občasný) - publikováno 6.2.2001 (00:40:37), v časopise 6.2.2001
další ve sbírce>

Je nedělní poledne a výtah nejede
a tak domů musím po svých a po schodech

Je nedělní poledne a výtah nejede
a do nosu mne od sousedů praštila vůně domova.

Nevím proč, ale mám domov spojený
s vůní babiččinejch buchet.

Taky máte domov spojený s vůní?

Máte vůbec domov?

Máte vůbec něco?, kromě jistoty,
že každý další každý pokus o neposkvrněné početí poskvrněných
začíná deflorací a končí úmrtním partem v černým rámu?

Došel jsem ke dveřím u kterých sice nic nevoní,
ale zato do nich pasuje můj klíč a já najednou nevím,
jestli ho chci použít, jestli není lepší ho zahodit
a utéct někam, někam kde vůně nevoní.

V drogerii se na mne prodavačka dívala jako na blázna,
když jsem po ní chtěl „Vůni domova“ ve spreji.

Z potravin mne vyhodili; jako by bylo trestný
chtít si koupit instantní domov v prášku?
Vždyť i ta blbá polívka z pytlíku,
ze které mne bolí žaludek, je tisíckrát lepší
než suchý rohlík stokrát jinak.

Nechtějte mít domov spojený s vůní,
protože jinak je neskutečně těžký se přesvědčit,
že opravdu nevoní, zvlášť když zasouváte klíč zámku
svých domovních dveří a od sousedů vám pod nos
smrdí babiččiny buchty….

A tak jsem utekl, jenomže je neděle a výtah nejezdí
a tak musím po svejch a po schodech,
obklíčen všemi těmi vůněmi z domovů
do nichž nepasuje můj klíč…

A jak už to bývá ve spěchu, člověk má příliš mnoho rukou
a nohou a ty si vzájemně překážejí když se míjí.

Pak prý se jde vyhnout pádům.

Jen něco křuplo a trocha bolesti a nadávek nad kotníkem,
co už nikdy nebude běhat za holkama jako dřív.

Dusím se vůněmi, když se belhám se k autu
a hlavu zaměstnávám myšlenkou,
jak jenom se mi podaří sešlápnout spojku.

S propiskou v ústech se snažím odejít z tohoto světa,
protože odskákat po jedné noze je nedůstojné
a tak mi nezbývá než po vzoru hada se plazit
a z rukou rozedřených od chodníku uniká krev.
Tu propisku zahazuji, epitaf, je lépe napsat vlastní krví.

Tak jako smlouvu s Ďáblem.
Tak jako smlouvu se sebou sám.

Na cestě zpátky, potkal jsem svého nenarozeného syna,
chytil mne za ruku a tiše se ptal: „Táto kam chodí láska spát.“
Přistoupila ke mně jedna z mých budoucích dcer: „A kam umírat?“

„Láska vás trápí?“ a pohladil jsem je po hlavičkách.

„Láska je naše budoucnost táto.“

„Domů děti, domů chodí spát i umírat.“
„... a teď mi promiňte, jdu domů zemřít...“

A tak jsem pochopil k čemu jsou smlouvy sepsané vlastní krví.
K čemu jsou smlouvy zaplacené vlastním poznáním.
Je nedělní poledne a výtah nejede
a já musím po svých a po schodech…

A dál se s tebou míjet od večeře do snídaně
a dál hrát tu hru na vůně z pytlíku,
jak dlouho ještě?
jak dlouho se dá hrát,
když oba hledáme pro své vůně klíče u jiných dveří,
jak dlouho ještě bude trvat než jeden z nás napíše
na kousek zmuchlanýho papíru ten vzkaz:

„Promiň lásko, já jdu za vůní...“

Jenomže je neděle a poledne a výtah nejede
a tak odejdeme po svých
a po schodech...




Poznámky k tomuto příspěvku
Mišpule (Občasný) - 6.2.2001 > INTERPRETACE ANEB CO TÍM CHTĚL BÁSNÍK ŘÍCI...

Galova básen, ostatně jako celá jeho tvorba, přináší opět zpracováno silné téma - malý mikropohled do průměrné české rodiny.
Tedy ne zcela běžné, jak nás následující verše nenechávají dlouho na pochybách.

Autostylizace autora do těchto trpkých veršů je natolik transparetní, že se můžeme minimálně částečné domnívat, že je prožil (tak říkajíc) na vlastní kůži.

Co tedy o hrdinovi básně víme ?
Patrně je to mladý muž s budoucností - má již svůj byt s vlastním klíčem. Nejedná se o starou zástavbu, neb je v domě výtah. Podle špatné klimatizace, kdy vlastní kuchynské výpary nestydatě lezou k sousedům (cit. "a od sousedů vám smrdí pod nos babiččiny buchty..."), je možné usuzovat, že se jedná o panelovou výstavbu, čili sídliště.
Život ma sídlišti přináší již sám o sobě spoustu problémů, je-li ovšem hrdina tak velkým smolařem, že při pohledu na jeho vyvolenou se mu zjevuje před očima heslo "Žena v kuchyni, hůl do ruky", nezbývá, než skutečně zalačit slzu v oku...

Na druhou stranu on sám není u plotny již žádným benjamínkem, vždyt polévka z pytlíku je také teplé jídlo.

O hrdinovi toho již víme dosti, dokonce se nám ve slabé chvíli svěřuje, (byt ještě neproběhla dotazníková akce na sčítání lidu), že vlastní i automobil a prupisku.

Ale co jeho láska ?
Tedy po pravdě, zřejmě již bývalá. Tady není těžké odpovědět... Patrně to bude intelektuálka, která v honbě za vědomostmi žmoulá týden starý rohlík, který ji beztak musel koupit její muž.

Ano, i to je důsledek bezbřehé emancipace !

Co říci závěrem autorovi na povzbuzenou ? Než se definitivně rozhodne, zda zůstat či odejít, před žaludečními vředy ho zachrání jen dvě alternativy. Bud donutit intelektuálku vařit, což je ale stejně pošetilé, jako naučit Mišpuli lyžovat, a nebo se musí do kuchtění pustit sám.

Za redakci doporučuji začít s recepty "Vajíčko stokrát jinak"...:))))

Mišpule (proklatě bystrý kritik)
<reagovat 
Mišpule (Občasný) - 6.2.2001 > A ted už vážně...:)

Autor se v této básni pokusil velmi zdařile o autentické zachycení pocitů pomocí metafor a asociací.

Pod metaforou "vůně domova" shrnul veškeré štěstí i tragédie vztahů, které již nefungují.

Bezvýchodná situace je gradována opakováním klíčového verše ("je nedělní poledne a výtah nejede" - nedělní oběd jako asociace chvíle, kdy je rodina pospolu, "výtah nejede" - nefunkčnost vztahu).

"Vůně babiččiných buchet" evokuje klid, pokoj, lásku. Je-li jinde, může být hořká:
("a od sousedů vám smrdí pod nos babiččiny buchty...").

Pády na schodech života poraní hrdinovo srdce natolik, že stejně jako pochroumaná noha už nemůže bít pro jinou se stejnou silou.
Nezbývá mu nic jiného, než uzavřít smlouvu s Dáblem - s vlastním svědomím a pocity, které se snaží obelhávat.
Ještě je možná naděje ("nenarozené děti"), i když láska je už jen instantní, jako "polívka z pytlíku" v neděli na oběd.

Silné téma, zpracováno originálním způsobem.
Líbí...

Body: 5
<reagovat 
Čtenář - 6.2.2001 >
Body: 5
<reagovat 
Martin (Stálý,Redaktor) - 6.2.2001 > Tedy, vy jste dvojka !:))
Nicméně ta básnička, která je psána hodně prozaitsky, má v sobě spoustu na první pohled skrytých myšlenek, líbila se mi.

Body: 5
<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je deset + devět ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)  
 
 
1 1 (2) 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12
 

 


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter