|
| |
 |
|  |
Vzpomínám, jak jsem přišla až úplně k němu a posadila se mu na koleno. Chvíli jsme jen tak mlčky seděli a nechávali se opadávat stoletým prachem. Čekali jsme na tu pravou chvíli, kdy začneme splývat s houpacím koníkem krčícím se v rohu místnosti.
Ty chvíle provoněné lískovými ořechy se vryly do paměti jako do starého mohutného dubu. Jako když do něj navždy vryješ svou lásku, nahou, neskrytou, na odiv celému světu.
Mám před sebou živě ten obraz zahalený podzimní náladou a prosycený slunečními paprsky. Jen my dva, ztichlí jako rozbouřený oceán, plni pouta našeho citu, tajemství odkryté hřejivou náklonností…
Stála jsem u našeho dřevěného stolu a chystala se k vytváření našeho poetického a přece plného divokého napětí, rozesmutnělého, melancholického i veselého závinu. Zamyšleně jsem loupala jablka a přitom se houpala na vlnách svého vědomí. Houpala se na vlnách, vlnách zrozených jen v moři, v dechu našeho života. Byla jsem si vědoma reality mého snu a zcela vážně jej prožívala.
Měla jsem malou chaloupku, která mě poskytovala plnou náruč úsměvu, teplo, teplo sálalo ze skrytu její duše. Ano, přesně tam jsem spávala svinutá v malé klubíčko, obklopená jejím štěstím. Sdílely jsme je spolu.
Pomalu jsem utápěla kousek chleba v horkém kakau a pozorovala chmýří letící kolem mého osudu. To chmýří bylo volné. Snažila jsem se napodobit bezstarostnost jeho letu, a tak jsem pomalu vylovila celý promočený kousek chleba a slastně vychutnávala lahodnou chuť rána.
V okně jsem jednou našla černou kočku. Ležela tam, vyhřívala se na sluníčku a spokojeně předla. Potichu jsem přitáhla židli a naslouchala jejímu klidu. Její černý lesklý kožíšek se hbitě nadzvedával a zase klesal, klesal jako já do hluboké propasti snu, hluboké a temné, temně ozářené nekonečným světlem. Pozorovala jsem okno a nenápadně jsem sledovala neznatelný pohyb jejího kožíšku. Byl tak zvláštní, až jsem svůj pohled nevydržela. Nenávidím se za to. Zbaběle jsem utekla zpět na půdu. Zpět do svého nitra, znovu se očistit oním jedinečným paprskem probodávajícím zaprášenou tmu. Znovu jsem našla samý počátek.
|
|
|
