Zeptal jsem se kolegyně, je to příjemná a hodná žena, oč jí v životě hlavně jde. Řekla, že o děti, je jim šest a osm let. Není to málo, ptám se, copak ti to stačí? Prý stačí, děti jsou to hlavní.

Připomíná mi to trochu samičky i divošky. Vzniká myšlenka, že jejich děvčátka budou mít stejnou logiku a vše půjde stále dokola… Není to rezignace a tím i degradace vidět cíl v někom jiném než v sobě a stavět se do kouta? Řekne vám že ne, žena je prý jako krajina, či tekoucí voda. Plyne, nahoru se nežene. Ale ty bys mohla poznat Hloubku své duše, její Dokonalost, jež máš v nevědomí a přivádět ji ven. To jsou schopnosti intuice i daleko vyšších až ohromivých Sil! Není to těžké, stačí jen chtít!

Trochu se urazila a mlčela. Já vím, komentuji to, ty se podvědomě bojíš života, sebe i Boha. Raději se budeš bát smrti než aby ses lekala své bezmezně dokonalé Věčnosti. Cítíš, že to jsou světy totálně Jiné, raději máš svůj zvyk, své emoce, nálady i názory.

Ale také Tam půjdeš, i když pomalu. Ve Stvoření je místo pro všechno. Ani není jiná cesta, vývoj nelze zastavit.

To je také důvod, proč nechci být psychologem ani duchovním učitelem. Tolik práce je na každém člověku, ale není ochota se hnout z místa. Raději si budou věčně stěžovat, ale v podstatě se nechtějí změnit. Když mají nějakou bolest, ať fyzickou či psychickou, chtěli by nějakou tabletku či kouzelný duchovní proutek. Vědí, že k cestě na Vrchol je potřeba námahy, ale raději budou věčně chodit kolem Kailásu, než aby se pustili Nahoru. A kdo jim to naznačí, má riziko, že dopadne jako Kristus i další oběti staré či nové inkvizice.