Milá, pohledná mladá a nezávislá slečna hledá partnera na nezávazný sex. Pište kocourci, potřebuju to pořád. Julie, 21
Tak takhle nějak to začalo. Tohle je tip inzerátů, na který prostě musí každý správný chlap odpovědět. Teda rozhodně každý chlap, kterému je 22 a s holkou se pomiloval naposled v šestnácti. A ne že by byl nějak výrazně ošklivý, rozhodně spadal do průměru, no, ale toho času studoval vejšku a protože jeho studijní výsledky tvořila z větší části píle než přirozená inteligence, moc času na společenský život mu nezbývalo. Ale neodpovídal na seznamovací inzerát poprvé a tak už věděl, co napsat.
Krásný večer krásná Julie (to vždycky zabírá), zdraví tě tvůj kocourek Romeo (ať vidí, že je sečtělej), na tvůj inzerát se prostě nedá neodpovědět. Tak teď něco o mě: je mi 25 (něco přidat si musí, životní zkušenost je vždycky atraktivní), při výnosné práci studuji VŠ, mezi moje záliby patří ekonomika a sex, přičemž v obojím mám bohaté zkušenosti. Mám nadprůměrnou postavu, aspoň mi to všechny moje bývalé přítelkyně říkaly. Napiš, kdy a kde se sejdeme (rovnou na věc, ne?). Na odpověď se těší Petr P.S. mohla bys mi poslat fotku?
Myslím, že je na čase, abych do příběhu vtáhnul i druhou postavu, onu tajemnou Julii, 21. Tak předně, bylo jí pětapadesát a jmenovala se Eva a zrovna včera jí přišel definitivní rozsudek o rozvodu. S manželem byla od svých 18-ti. Našel si milenku. Mladší. Samozřejmě. Hned, jak na to přišla, sbalila mu věci a vyhodila ho z bytu. Byt byl její dědictví po rodičích a tak bez obav mohla. Co se týče jejího mínění o mužích, měla jasno. Bestie, mrchy, za každou sukní se otočej a jak na ně holka ukáže prstem, hned za ní lezou do postele. Ale přeci jenom jí asi pořád chyběl. „Kdyby aspoň neodešel tak klidně“,proběhlo jí od té chvíle nespočtukrát hlavou. Věděla, že to nemůže nechat jen tak, že jim to jen tak neprojde, jako chlapům, rozumíte? To si vypijou.
A pomsta to byla, to musím uznat, rafinovaná. Napíše inzerát, nějakej jednoduchej, to aby se určitě někdo chytil, hned si s ním domluví schůzku a na té schůzce… No, o dalším postupu si zatím nebyla tak úplně jistá, ale ono se to nějak vyvrbí. Hlavně, že si to vypijou.
Odpovědí přišlo hodně přes deset, ale rozhodla se už pro tu první. Jak správně tušíte, byla to ta Petrova. Krásný večer krásná Julie (to je laciný), zdraví tě tvůj kocourek Romeo (no ne, intelektuál), na tvůj inzerát se prostě nedá neodpovědět. Tak teď něco o mě: je mi 25 (něco si určitě přidal, tomu bude nejvýš 22), při výnosné práci studuji VŠ, mezi moje záliby patří ekonomika a sex, přičemž v obojím mám bohaté zkušenosti. Mám nadprůměrnou postavu, aspoň mi to všechny moje bývalé přítelkyně říkaly (to ještě nic neznamená). Napiš, kdy a kde se sejdeme (rovnou na věc, tak to se hodí). Na odpověď se těší Petr P.S. Mohla bys mi poslat fotku (nikde neřekl, že svojí, ne?)?
A její odpověď? Milí Petře, přišlo mi hodně odpovědí, ale tvoje byla jasně nejzajímavější. Hned jak jsem si jí přečetla, věděla jsem, že tě musím vidět. Co nejdřív. Co třeba hned zítra? V 7? Pod koněm. Tvoje roztoužená Julie. P.S. fotku přikládám
On: Budu tam. P.S.Tady je na oplátku moje.
Dobře, tak to by bylo, řekla si Eva, tak co teď s ním.
Páni, já budu mít rande, navíc s takovou kočkou, odvětil na to on.
Chlap odpornej, jak ucejtí sex zadarmo, hned souhlasí se vším, na to zas ona.
Bože, to bude ženská. Určitě musí bejt strašně vášnivá.
Tu jejich věčnou nafoukanost nějak srazit.
No to je k neuvěření. Jen jestli to nešlo nějako moc lehce.
Ten si to vypije.
Sakra, taková ženská, to není samo sebou. Na tom něco smrdí.
Sakra, vodnese, ale jak?
Ne, ne, to bude nějakej vtip. To bude minimálně chlap, nebo něco podobnýho.
Tak moment, zopakujeme si to. Mám nadrženýho chlapa, kterej mně bude čekat zítra v 7 pod koněm. Teda vlastně, bude čekat dvaadvacetiletou sexbombu. A ta…
21. května večer, přesně za pět minut šest vystupuje z metra ve stanici Muzeum 55-letá žena, a hned vedle ní jedna dvaadvacetiletá, jedna pětatřicetiletá a dalších asi 68 žen různého věku. Ale no tak budiž, jedna z nich bude Eva. je trochu nervózní, co si budem povídat, vymyslela pěkné divadýlko, teď jenom aby herci hráli podle zkoušek, kterých si včera večer a dneska ráno udělala už aspoň tisíc. V šest přijde nějakej natěšenej frajer, vyleze z metra a bude koukat. Stát a koukat. Pak kousek popojde. Zase se bude rozhlížet. Znova popojde. A bude čekat. A čekat. A čekat. Nervózně se rozhlížet. Ten se bude tvářit, až přijde na to, že žádná sexbomba nepřijde a že dokonce nepřijde vůbec nikdo.
A tak vychází po schodech, přechází po přechodu ke „koni“, stoupne si k levé zadní noze, opře se o sloupek a čeká. Na obou stranách náměstí začínají nesměle poblikávat neony. Stále čeká. Po chodnících hlučně proudí mlčící masy lidí. Čeká. Lípy ve spodní polovině náměstí se povzbudivě zelenají. Čeká. Smráká se. Ve vzduchu je cítit jaro. Nebo možná jenom plíseň. Pořád čeká. Už je tma. Zelené lípy zčernaly a tváře zazděných baculatých andělů září do noci. Červeně, zeleně, modře, žlutě, bíle. Začalo pršet.
|